Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProvokatér
22. 11. 2001
1
0
939
Autor
Tsunami
Když pohladíš mě po tváři
usměvem se rozzáří
Polibek tvůj do vlasů
vzbudí vlnu ohlasů
Snažím-li se učesat
snadné je mě rozcuchat
Činíváš tak s radostí
směješ se mé marnosti
Baví tě tak provokovat
oděvem mým prokukovat
Až dostaneš se na kůži
dechem tvým se osvěží
Ruce míváš ledové
jindy sametově medové
Líbí se mi tvoje síla
někdy skrytá potom vřelá
Chvíli nikde nepostojíš
v letu tvém se nezastavíš
Svou náruč lidem nabízíš
dáváš život, zabíjíš.
Nejni to zlý, mám tedy podobnou výhradu jako Sidonius: Možná z toho mohly být báseňky dvě...každopádně ty rýmy... příliš se drží gramatična...
Za náladu a celkový dojem však tipuji...
avi
Forma je výborná! Asonance místo rýmů působí netradičně a trochu jako lidová poezie... To člověka vždycky osvěží, (Teda alespoň mě.) Akorát si myslím, že když už používáš jednoduchou formu, tak tam nepatří reportážní výrazy jako "vlna ohlasů". S velkými slovy jako "marnost" bych tu taky šetřil. Nejde to opsat nějakým příběhem nebo zachvěním se nebo prostě nějak úplně jinak?
Ten obsah je divnej, zvlášť konec. Sice tomu asi rozumím, ale vzhledem k tomu, že celá báseň je o něčem jiném než konec a dohromady to NETVOŘÍ (dost ostrý) kontrast, vyzní to trochu do hlucha.
Nenech se ale znervóznět mým reptáním, fakt se mi to líbí.
Forma mi nesedí. Většina rýmů je planá, gramatická. A ani obsah mě nenadchl, promiň.