Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHořící dítě
Autor
Presbyter
Usedl jsem za stůl, abych jako každoročně napsal vánoční dopis farníkům, přátelům a studentům, s přiloženou pozvánkou na sváteční bohoslužby. Měl jsem představu, že dopis musí být hodně nabádavý, aby se v přespříliš zaměstnaných mladých lidech hnulo svědomí. Vždyť staří do sboru chodí, zatímco mladí si raději v neděli přispí. Dělá jim problém vyčlenit si hodinku týdně na setkání s Bohem... Ale ne! Čeho bych dosáhl zbytečným moralizováním? Ať dopis vyzní jinak! Hledám vhodný biblický text, který mi poskytne nosné téma. Na první neděli adventní se čte z proroka Izajáše: "Pojďte, vystupte na horu Hospodinovu. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit. Nuže, choďme v Hospodinově světle!" A v listu Římanům: "Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla." To je ono! Namísto vyčítavého kázání budu psát "horolezeckou" povídku o výstupu za světlem. A protože nejsem příliš originální psavec, uzavřu ji motivem vypůjčeným z barokní básně Roberta Southwella. Zde je výsledek.
Moji milí,
dovolte mi pozvat vás na pořádný výšlap. Neobouvejte si pohorky! Postačí poutnická hůl. A pokud ani tu nemáte, nevadí! Prostě jen otevřte oči. Musíme se totiž dobře dívat, abychom v ranním šeru nezakopávali o kamení, na které sem tam na naší výpravě natrefíme.
Před námi se klikatí úzká stezka na vrchol hory. Žádný Klínovec ani Sněžka! Tu horu těžko najdete na mapě… Šplháme totiž na horu Boží, horu Hospodinovu! A výstup do takové závratné výšky nemůžeme podniknout v Krkonoších, nýbrž jedině ve vlastním srdci, ano, jen v srdci…
Na úpatí rozbijte základní tábor. Zdolávejte kilometr za kilometrem. Poznávejte sami sebe. Ptejte se svého srdce, po čem toužíte a co hledáte… Až nakonec dojdete k cíli! Pochopíte, kdo jste. Vyjde slunce a vás zalije světlo.
Nuže, choďme v Hospodinově světle! Co spatříme? V temných údolích pod horou se hemží shrbení lidičkové, zaneprázdnění honbou za penízky, které jim druzí zas tahají z kapes… Ale ne všechno se dá koupit! Pravý smysl života nikdy nebude dostupným zbožím, vystaveným ve výloze a opatřeným cenovkou. Nepomůže ani zlatá kreditka. Lidičkové nejsou šťastní. Něco jim chybí. Radují se pouhou chvíli, než se opět roztočí koloběh všedních starostí…
Nechme smutné slzavé údolí za sebou a postupme dál. Cesta se zdvíhá. Potkáváme jiné lidi. Nehrbí se. Jsou to proroci. Ukazují vzhůru. Shoďte těžké batohy! Narovnejte páteř! Vykročte ze tmy! Nahoře je světlo!
Svah je příkrý. Točí se hlava, tají se dech… Vidíme svět z nové, netušené perspektivy. Co se včera zdálo důležité, je dnes nicotné. Co nás včera ani nenapadlo, stalo se dnes úžasnou skutečností, pro níž se hodí jediné slovo: zázrak. Ještě včera jsme nevěřili na zázraky. Ale dnes věříme!
Na poslední zastávce pod vrcholem nás povzbuzují apoštolové: Už jste blízko! Světlo vás očekává. Žhne touhou osvítit vás. Nepálí. Neoslepuje. Splynete s ním a ono vámi! Jděte a přesvědčte se!
Pod námi plují oblaka. Jsme doma! Teprve teď to chápeme. Vrchol hoří. Rozběhneme se. Světlo nás objímá. Jsme v něm. Uvnitř světelného kruhu hoří nádherné betlémské Dítě. Hoří jako sama láska. A v ohnivých očích Dítěte čteme: „Dlouho jsem čekal! Ale protože jsem si vás zamiloval, čekal jsem trpělivě. A vy všichni jste přišli - právě o Vánocích…“