Román

V šestnácti letech jsem

Psala román

V každé druhé větě si hrdinka

ZAPÁLILA CIGARETU

Zdálo se mi to

DĚSNĚ SOFISTIKOVANÉ

Taky měla

Zelený lak na nehty

Štětkovský

A punčocháče

BORDELKY

Používala Diorellu

(Ta blazeovaná hrdinka)

Smrděla jak kurvy kufr

Nejméně přes třicet stránek

Odehrálo se to na podzim

Jasně

TOHO LISTÍ

MLHY

Tramvaj č. 18

PREJ PRÁZDNÁ

Spoře osvětlená

Hrdinka chlastala (hodně)

Ožrala se snad v každé kapitole

(Někdy i dvakrát)

Ale NIKDY jí nebylo špatně

Měla nějaké PŘIPOSRANĚ NEMODERNÍ JMÉNO

Zora nebo Běla nebo

Alva nebo co

Jednou

Jak ta Zora (Běla, Alva)

Čekala na refýži

Na tu POLOPRÁZDNOU tramvaj č.18

(Poloprázdnou proto, že jsem

Potřebovala zapojit do děje

DALŠÍHO HRDINU)

Ale 

Ta tramvaj se na ní vysrala

A nepřijela

Protože jsem ten román nedopsala

Protože tou Alvou

JSEM CHTĚLA BÝT JÁ