Do větví

A dole je jen město

pach spálené nafty a těl

blikají barvy semaforů do tmy

abych šel na druhou stranu

kde stín noci jak Siréna zněl

pro tuto vteřinu zrozen z neonu

a nahoře byl Měsíc

to co z jeho ubývání zbylo

hořel jak plamene plamen

svítil tiše pro psy

cínu na vojáčka, na nebi ještě bylo

do úst mi jedna hvězda padla

a jazyk jež jindy vyhýbá se slovům

ve tvém klíně jak v řece nalezl brod

ty v závoji přelehká jsi barevný sen  

kladla jsi ruce své do mých mělkých vod

a jestli v sobě bloudit pak jenom s tebou

za lidmi táhnou se cesty stop

mrtvý a studený jak zima je den

sešila jsi ústa mi nití noci 

kdo hledá havrany ať pohlédne ven

do větví jež nahé spí v poli