Je tohle normální?

Sedl jsem si vlaku z Prahy, směrem na Kolín. Sundal jsem si kravatu a usnul.

V Čelákovicích si ke mě přisedly dvě slečny. Už z dálky bylo slyšet, jak spíš ječí než mluví a to mě probudilo. Tipoval bych je možná tak na třináct.

„No já bych s nim klidně spala,“ spustila hned jedna na tu druhou.

„Ale to by nesměl tolik chtít. Když na mě tak tlačí, tak to nemůžu.“

Druhá jen přikyvovala.

„To Adam, to bylo něco jinýho,“ pokračovala. „Ten moc nechtěl, spíš se bál... tak jsem mu dala. Mě to mrdání vlastně ani nevadí.“

„Ještě aby,“ přitakala ta druhá, která vypadala ještě mladší. Vážně úplně dětsky.

Chvíli ještě pokračovaly v konverzaci, když se na mě ta první otočila.

„Kolik Vám je, pane?“

Pane? Kolik si myslí, že mi je? Už mi pár lidí řeklo, že vypadám starší, takže jsem odpověděl:

„Dvacet osm.“

Dívčina se zvedla, zadívala se na mě něčím, co měl být zřejmě svůdný pohled (a kdyby byla o pár let starší, možná by vážně byl) a prohlásila:

„Tak to jsi koloušku starej, to z tebe duši nevymrdám.“ Vzala svojí kamarádku za ruku a odtáhla o pár sedaček dál, kde se zase posadily.

Chvíli mi na tváři zůstal lehce nevěřícný výraz.

Je tohle normální?