oblázek

nádherná báseň, i já mám své kamínky :-))) TIP

Čtu už třetí tvou báseň, je nepochybné, že tvé básnění je vyvoláno nejspíše smutnými událostmi, kterým musíš čelit a je to znát i v tvém psaní. Smutek, bolest je velký zdroj inspirace i zdroj pro sdělení jiným, a tak, jak musíš čelit oněm životním trápením, tak taková musíš být i v poezii, tedys nejen smutná, ale i statečná, tak to přece v životě děláš, musíš dělat. V poezii to platí dvojnásob, protože čtenáře nechceš jen uvést do skepse, ostatně každý má nějaqké trápení, ale chceš si s nimi prostřednictvím veršů popovídat. Tedy shrnuli-to, chce to méně slz a více té práce, kterou dozajista odvádíš v denní realitě. Vypůjčím si tvou báseň, tato se mi z těch tří posledních líbí nejvíc, a nebudu nijak měnit ani její obsah, v podstatě ani formu, jen ji oprostím od zbytečného, nic nejříkajících slov a takto hutnější ponechám tobě, abys sama posoudila, zda to třeba není jaksi účinnější v působení. Pochválím, že báseň má příjemně proměnlivou dynamiku a taktéž proměnlivý, ale plynulý rytmus. Jinak je to všechno jen otázka času, vypsání se a zkušenosti. A moc děkuji za tvou milou pozornost mým textům. Ten večer jsi mluvila o kouzlech a nabídla hrst kamínků z krajiny tvého srdce vybrala jsem si dva jeden černý s nepravidelnými hrankami a bílou žilkou druhý světleokrový oblázek zlatavé žilky na něm zobrazují letícího ptáka s dlouhým krkem dvě podélné hnědé žilky jej dělí na dvě komory Když roztřese mne bolest pokládám oblázek na levou ruku a pravou ho přikryju A je to…jako bys opět byla se mnou Ve spánku jej pevně svírám aby se mnou byl až do rána a neztratil se …jako ty…

zaslouží si tip*

juj *

bohužel i zevnitř z nás se toho může hodně vytratit...aniž zpozorujem