Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůzné pičoviny ve škatuly
Autor
Miluna Vošková
Čera su zablůdila nahoru na půdu u teho našeho baráčiska a kůkám, čim bich zatopyla k kamnech, kurva a jak sa tam tak prcám z mýsta na místo, tož najednó dohňápsnu na jakésik uvolněné prkinko v podlaze. Řikla su si Tož gut, todlenc tadyk nedrži, tož to proženu kominem, kurva, čopla su to, urvala a lidi! Přectafte si, že pod tim prkinkem byla jakásik taká svinská skrýš a v tej skrýši papundeklová škatula! Šecko sa ve mně zrušenim stahlo až mi z teho ubjehlo asik šest prdů, kurva! Čopla su tu škatulu, snesla to dólu do sednice a otevřila. Kurva! Neujeřýte mi, co v tem bazmeku bolo. Chvilu vás nechám přemišlat, heski sa napínejte, napínání je svinsky krásné, tož a teť vám to řiknu. Unitř bolo šecko možné! Boly tam jakésik barevné časopysi, autička, různé bebilni letadylka taková, kazety a rádyjo, kurva! Su svinsky vipjenila a zabékala Šici kurva sem! Hnetkaj celá fymýlie sa sebjehla a šici sa třesó, co sa to zasik chruje. Sedněte si ke stolu, kurva, řikla su a dyž seděly, čopla krabicu a visipala ty srački před ně. Tož a teť mi řikněte, co má totok znamenať! Scu jedět, gdo sem ty srački donesl! Ale nido nic neříkal, tož su je zala přes tlami prkinkem na krajeni chleba, tchyňu, starého aj sinátora, a rozhodla su, že na to podu psichologycky, kurva! Zala su jedno to autičko, dala na kraj stolu a všý silou do teho trpla nohó od stola, až sa to rozprsklo na kůsky. Starý na to kůkal jako dylina, tchyňa takyk tak, ale sinátor sa rosklepal svinsky a začal békat jak malá holčička, dyž ju prodávají cigánům na šlapáni. Tož, já si to mislala, ty darmožrůte! zaburácala su a čopla sinátora pot krčiskem a zmačkla aš sa posral. Gdes na totok šecko zal prachi, kurva! Kůkej to visipať, nebo tě zrušim! A on bulal a Maminko, to je šecko kůpené za penize od tety a něco je z humanitárek z Prahy, výš? Jednu su mu přyšila a Ty chuji, ty nevyš, že na takovétok neřády nemáme doma mýsto? Teď kůkej donést svoju peřinu z mrdniku a pohni sa! Dyž ju donesl, udělala su do ni mesrem trhu, visipala šecko senisko na zem a Teď tam nasázej šecki ty tvoje srágory! Békal, ale poslechl. Dyž bolo šecko unitř, šli sme ven, jednu si darmožůtovi přišila a Teď to kůkej rosfofrovať tadyk o ten šutr, ale on nescel, kleknul si na zem do slepičinců a Maminko, prosimtě, to sů vjeci z mého dětstvi, památky na heské časi, hudba tam mám, teho Nohavicu, šecko ti to okážu a visjetlim! Bolo mi ho trochec líto. Tož dobře, řikla su. Nemusíš to zrasiť. A zala su ten vak a sama to rozrubala na drolinu a pak rozházela na cestičku před chlifkem a lopató zaprcala do země. Teď sa tam svinsky krásně chodí a aj sinátor je určitě rát, že si nemosí zatěžovať palicu pičovinami!