Ještě jí zamávám

Dnes jsem ztratila duši,

marně jsem se snažila zabránit jí v odchodu.

Práskla do tenisek a řekla, že mě má plnou kost.

Nevím, co tím chtěla říct.

Tuším, ale, že jsem jí už lezla na nervy.

Někdy brnkám na stébla trpělivosti i sama sobě.

Večer pak zírám na hvězdy z výšin parapetu,

ťukám patami do drolícího se zdiva

a jímá mě závrať z představy, že pohlédnu dolů.

Občas se zastaví bezprizorní chodec,

ukazuje si na mě a nejspíš si říká, že skočím.

Změním stranu, nemám ráda pozornost,

chtěla bych mít parapet uprostřed pustiny..