Padesátikoruna

Když mi bylo sedm, dostal jsem k narozeninám peněženku. Jako každé dítě jsem nad podobným užitečným dárkem ohrnul nos a v duchu jsem začal uvažovat, že se tedy moc nepředali. Pak jsem ale peněženku otevřel a našel jsem v ní padesátikorunu! Fialový papírek, na kterém byla divná paní v šátku, papírek, který sliboval tolik dobrého! Radoval jsem se z té padesátikoruny, jako kdyby to byly všechny peníze světa a běžel jsem k mamince, abych jí dal pusu. Pohladila mě a řekla, abych to hned neutratil.

Druhý den jsem ve škole hned o přestávce běžel do bufetu a koupil jsem si brambůrky a několik ovocných pendreků, které jsem vždycky viděl u spolužáků. Z padesátikoruny mi zbylo třináct korun, které se mi zakutálely pod automat s coca-colou a nešly vyndat. Brambůrky jsem rozdal kamarádům a pendreky jsem snědl ještě o té přestávce. A tak jsem pozbyl padesáti korun. Padesát korun, kterých mi bylo nejdražších, bylo pryč.