Šťastně až navěky

Seděla ve svém pokoji a pila svůj šálek čaje z růžových květů  jako každý den.Zrovna v tu chvíli když si vychutnávala poslední doušek čaje , zaslechla dusot koní.Vstala z křesla  a prázdný  šálek  postavila na komodu.Šla směrem k oknu, odhrnula průsvitný závěs a opatrně vyhlédla z okna.Najednou se jí na tvářích vykouzlily dva malé dolíčky.Pod jejími okny stál její princ.Vyběhla z komnaty, svíral jí pevně utažený korzet , nemohla dýchat , přesto běžela dál.Na bílých střevíčcích klopýtala po zatočených schodech až dolů.Pod shodami si narovnala vlečku a běžela na nádvoří,tam už na ní čekal on.Vrhla se mu do náruče, nebyl tu přece tak dlouho.Pevně ho objímala kolem krku ,vnímala vůni jeho vlasů a věděla , že s ním chce zůstat až do konce svého života.