Rady rády zrady

"Vezmi si deštník !"

"Vždyť tam neprší !?"

"Tak se teple obleč !"

"Jasně", a zavírám dveře.

Tak občas končí mé-a věřím nejen mé-ráno, když odcházím do školy. Člověk by si i několikrát za den řekl "A dost !", udělal tomu přítrž a řekl svým "vševědoucím a milujícím" rodičům, babičkám, dědečkům a kdo ví ještě komu, že to či ono není tak, jak si myslí oni, ale že má pravdu jedině on.

 Leč jen plýtvání energií. Stejně jej nikdo neposlouchá. To oni zahájí naprosto zdrcující odvetný útok(neb nejlepší obrana jest útok):"No jenom to hezky všechno sněz, vždyť se úplně ztrácíš", přičemž víte, že máte za 2 kila obezitu. Anebo vám v 7 hodin odpoledne řeknou, ať u jdete spát. Copak jsem nějaká slepice ? No chápete to ? Ovšem to se nevztahuje jenom na naše "tiché" domácnosti. Třebas ve škole někdy radami nevím co dřív. Kdo dal to výsadní postavení všem kolem mne, aby toho o mně věděli víc ne já ? Nikdo! Tudí mé vlastní rady jsou nejpřesnější, protože vycházejí ze zkušeností se sebou samým. To je jasný.

 Ono radit druhým, to je hračka. Ať zkusí někdy poradit sobě, ať si lámou své hlavičky nad sebou samými. A hlavně, dají pokoj mně!

 Leč bohužel, i k těm, co rádi radí, dorazili tací, jenž je zahrnují radami.

 Inu, zkuste někdy poradit těm, co radí vám, a uvidíte, sami budou rádi, kdy si s tím poradí.