nikdy se nebráním novým věcem

Stál jsem u dlouhýho baru v přetopeným bordelu. Kolem mě procházej unuděný tváře v unuděným spodním prádle. Další všední den.

 Ženská na druhý straně přepočítává prachy, který jsem jí dal.

  ,,Jo,“ řekla, když dopočítala. ,,Po schodech nahoru a první dveře vlevo“

  Hlavou kývnu směrem ke schodům.

  ,,Jo,“ přikývne.

  Pomalu stoupám po schodech. Je mi horko a začínám se potit. Kolena naštěstí držej. Vešel jsem do chodby a zaklepal na první dveře vlevo.

  ,,Pojď dál.“

  Otevřel jsem dveře. Světlo v místnosti bylo do ruda. Uprostřed byla verliká postel a vedle ní nějaká mříž, na který byly pouta. Lidi jsou různý, napadlo mě. Tohle mě nikdy nebralo. Já jsem spíš klasickej typ, řekl bych. A pak jsem si všimnul jí. Stála za tou mříží a dopínala si boty. Ježíši, to byly boty! Od zdola až nahoru samá kůže. A leskly se jako barovej pult.

  ,,Tak pojď dál, brouku, a svlíkat.“

  Došel jsem až k posteli a svlíknul se do naha.

  ,,Teď ti zavážu oči.“

  ,,Co?“

  ,,Zavážu ti oči, víc si to tak užiješ, věř mi.“

  ,,Hm, tak jo.“

  Nikdy jsem se nebránil novým věcem. A když mi ženská, která se tím živí řekne, že to je dobrý, tak proč sakra ne? Třeba to dá na povídku, usmál jsem se.

  ,,Čemu se směješ?“

  ,,Jen tak. Něco mě napadlo.“

  ,,Teď se postav.“

  ,,To jako já?“

  Slyšel jsem, jak se směje. Napětí, zdá se, povolilo. Postavil jsem se a ona mě chytla za ruku. Ušel jsem pár kroků.

  ,,Teď couvni,“ řekla mi.

  Udělal jsem krok vzad a na zádech ucejtil něco studenýho. Mříž, napadlo mě.

  ,,Cvak, cvak.“

  ,,Tak moment, to musí...“

  ,,Plesk.“ Ježíši, tenhle zvuk znám! Co to jen bylo za film? Kladivo na čarodějnice? Mysli, Martine, mysli.

  ,,Zavři hubu!“

  ,,Prosím Vás...“

  ,,Říkám ti zavři hubu, maminka se na tebe moc zlobí!“

A do prdele...

  ,,Moc....plesk...moc zlobí.....plesk....“

  ,,Áuuuuu, ty KRÁVO, to bolí!!!!!“

  ,,Plesk.....plesk.....“

  ,,ODVAŽ MĚĚĚĚĚĚ!!!“

  To byla bolest. Takový rány....do slabin.....

   Uslyšel jsem, jak otevřela dveře a někam utíkala.

  ,,ÁÁÁ, vrať se ty píčo! Okamžitě mě odvaž!“

  Dole někdo začla křičet. Pak jsem zase uslyšel kroky. Někdo běžel nahoru po schodech, po chodbě a pak vběhnul do pokoje.

  ,,Cvak...cvak...“

  Strhnul jsem si z očí ten hadr. Přede mnou stál vyhazovač, kterej mi před pár minutama  otvíral hlavní dveře.

  ,,Uklidni se mladej. To není její chyba. Spletl sis dveře.“

  A kurva.

  Vyhazovač se mi zadíval na pytlíka. ,,Koukám, že sis to přece jen užil.“

  A kurva.