Ledová královna.

Palác z ledového křišťálu,

Všude kolem mráz a sníh,

Pojď cizinče vstup do sálu,

Její šat není honosný,

Nespatříš sluhy, služky

Co pěli by jí na slávu,

Jsou tady jen tvé kroky, ticho a lesk křišťálu.

Hlavu má pořád skloněnou,

Snad ani nekoukne se ti do očí,

Trochu připomíná bílou labuť raněnou,

Proč nic neříká, proč pořád mlčí?!

Vezmeš odvahu, přistoupíš blíž,

Dlaní hřbet její ruky pohladíš.

Ale co to? I v jejích žilách proudí krev,

Srdce jí tluče jako na poplach,

Vždyť ona je živá! Snad má jen z tebe strach.

Boří se ledy cizinče,

Kolem taje všechen sníh,

A ona marně pokouší se dál

Ledovou královnou být.

A pak z královny stala se zlodějka,

Co krade cizincovi sílu a čas.

Krásná pohádka prozatím bez konce.