Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMožná
Autor
projektil
*Crrrrr* rozlehne se prázdnou chodbou.
“Ahoj, co tady děláš, Adam je v práci” vykoukne na mě zpoza dveří Monika.
“Ahoj” zachraptím “potřebuju si s tebou promluvit.” vysoukám ze zaschlého hrdla.
Monča se mi podívá do očí a mírně nakloní hlavu.
“No pojď dál, ale za chvíli běžím do školy” ustoupí ze dveří a pokyne.
Sundám si zimní boty a bundu pověsím na věšák.
Vcházíme do obýváku, kde si sedám do křesla, Monika si složí svojí krásnou kostřičku do gauče. Teprve teď si všímám, že má černé kudrnaté vlasy ještě mokré z koupelny. Pomalu se nadechnu a nasaji vůni kokosového mléka, kterým se po koupeli celá promaže. Na tváři jí hraje částečně překvapený, částečně starostlivý výraz plný očekávání věcí příštích.
Chvilku na sebe jen tak koukáme.
“Dáš si něco k pití,” netlačí na mě.
“Ne ne, já stejně asi za chvilku zas poběžím” vyskřípu.
Zase to minutovo-hodinové mlčení.
“Chtěl bych se s tebou vyspat” zkusím to nečekaně.
Výraz se jí skoro ani nepohne.
Čekal jsem několik možných scénářů, vyjmenuji je podle pravděpodobnosti od shora:
- vysměje se mi a vykopne se mnou dveře
- praští mě a vykopne se mnou dveře
- slušně mě odmítne
- vyjde to
Zkoumám mapu vepsanou v jejích hnědých očích, podívá se bokem, jako by se na mě už nemohla dívat, ale pořád mlčí.
“Sakra ona o tom fakt přemýšlí” proletí mi hlavou.
Mlčení, tlukot srdce.
“Tak jo” usměje se perličkami.
“Tak jo?” podivím se v duchu.
Tak jo!
“Vzájemné svlékaní je jedna z nejintimnějších věcí co mezi sebou dvě osoby blízké můžou dělat.” přemýšlím během toho co jí sundávám růžové tepláčky.
Tohle jsou moje nejlepší vánoce!
Hodiny u playstationu se vyplatily, prsty splňují plán na 120%.... po jedné puse na každou z postavených bradavek… přejedu pomalu jazykem od žlábku až k pahorku… jazyky my vždycky šly… potvrdí mi prohnutá Monča.
Připravím se ke vstupu a podívám se jí do zrůžovělé tváře. Chvilku na sebe jen tak koukáme.
“Končíme” řekne najednou zrychleným dechem, vstane a odťapká zesláblýma nohama do koupelny. Stojím jedním kolenem opřený o gauč se ztopořeným údem v pravé ruce.
Tohle mi dělá ségra už od dětství…