Měsíční sonáta

Seděl na vysoké židli uprostřed nočního baru s knihou a lačně četl. Hltal řádky, z kterých proudil příběh podněcující představivost k horečné činnosti. Okolo něj šuměla slova; prázdná slova hospodských povalečů a cinkaly sklenky jako zvony na Loretě. Zamyšleně si zapálil cigaretu a brýle posadil hlouběji ke kořenu nosu. Blonďaté husté, mastné vlasy, kulaté brýle a oči soustředěné na řádky románu. Na stole před ním stál dosud prázdný popelník a sklenice s ledovým čajem, který pomalu a jakoby roztržitě usrkával. Byl večer a trochu ráno. Bylo pozdě a vlastně příliš brzo.

Mladý pár u nízkého stolu po jeho pravici se začal divoce líbat. Posilněni alkoholem nevěděli, že jsou viděni a i kdyby to byli věděli, neodradilo by je to. On byl vyhublý, střední postavy, věk kolem pětadvaceti let. Jeho láska měla polodlouhé blonďaté vlasy a hnědý svetřík. Seděli v sobě zaklesnuti, jak spletité kořeny starého dubu.

Po levici našeho čtenáře seděla parta opilců. Jeden z nich…dlouhovlasý vousáč se vrávoravě postavil a začal z plných plic vyprávět zábavnou historku z práce. Byl to dobrosrdečný typ. Měl evidentně rád posezení s přáteli, pár piveček a kopec srandy k tomu. Ostatní se smáli jako o život a na lampu před vchodem do baru se usadila obrovská můra.

                U širokého stolu za mladíkem se chýlilo k hádce. Dva holohlaví zápasníci boxu právě dopili sedmou tequillu a zachtělo se jim poměřovat síly. Chvíli se přeli o drobnost, která se týkala jednoho slavného boxera. V tom sporu šlo o to, jestli by i v pokročilém věku dokázal porazit současného českého šampiona. Nicotná věc…Hádka sama nebyla podstatou sporu, spíše jeho nástrojem. Muži se cítili být muži a ti v jejich chápání za nic na světě neustupují ani o píď. Po chvíli se proto v jejich rukou zableskly nože.

Čtenář s mastnými vlasy a kulatými brýlemi na chvíli zvednul hlavu a na tváři mu přitom hrál usměv. Jedna z mnoha výtečných scén v knize právě vrcholila a on si chtěl dopřát malinký oddychový čas, aby dosavadní děj lépe strávil a scénu si tak dvojnásob vychutnal. Vůbec si přitom nevšimnul, že se za jeho zády schyluje k boji.

Veselý vousáč od pravého stolu si toho však všimnul, zmlknul a otočil hlavu směrem k zápasníkům, aniž by si sedl. Mladý pár se přestal líbat, ale scéna je nezajímala. Dívali se upřeně jeden druhému zblízka do očí. Boxeři teď vrávoravě povstali ze židlí a jako kohouti vážili každý pohyb svůj i soupeře v očekávání výpadu. Ač to tak na první pohled nevypadalo, snažili se i přes alkoholové opojení přemýšlet. Nebezpečí smrti se k nim dostalo jako ultrazvuková vlna přes masu vody. Dětinství v podání mužů začalo jasně ukazovat svou děsivou nebezpečnost.

Co budou opilí rváči dělat dál? Obecenstvo se dívá a čeká… ještě se neprobralo ze šoku, který jim svým agresivním činem způsobili. Ale co to? Oni se ve skutečnosti bít nechtějí! Kdepak! Mají strach a klepou se jim kolena rozčilením, a to vidí teď už každý. Namísto boje počkají pár sekund v hrozivých postojích, než je kamarádi od sebe odtrhnou. Tak se ze situace dostanou oba bez poskvrny na cti. Jen pár sekund se sveřepými výrazy bojovníků a bude dobře, zábava bude pokračovat.

Svaly však mají i tak napnuté. Vždyť co kdyby přeci ten druhý zaútočil? Dilema vězně se rozehrává v hlavách obou mužů. Jak bude jednat ten druhý? Ta otázka je oba pálí. A co bude se mnou? Má cenu předvádět svou mužnost, když na konci této eskapády číhá smrt? A co je vlastně ta mužnost, pro kterou tu stojím s výrazem vzteklého psa? Mám ji já, když se mi teď kolena třesou strachy? A má ji ten druhý?

Zvuk rozbitého skla…dotyk chladné oceli…výkřik do tmy a pád na tvrdou podlahu. Střepy se rozletí po zemi a hrobové ticho střídá šílený křik a vřava. Milenci se k sobě instinktivně přitisknou a splynou v jeden objekt, který ten moment ostrý jako břitva nemůže poškodit. Vousáč z kruhu opilců položí němě ruku na ústa. Jeden z boxerů se sesune na zem s dýkou v břiše. Mladík u knihy sedí bledý. Sklenice s ledovým čajem leží pod jeho stolem a je jasné, že se svým nečekaným pádem ze stolu, proměnila v rozbušku. V sirku. V sirku v soudku se střelným prachem. Naprázdno polkne, odhodí vlasy z čela a zaklapne tu skvělou četbu. V tu vteřinu…v tu jedinou vteřinu se vše zastaví…zmrzne ve štronsu a zůstane tak navždy.

Konec scény…Světlo několikrát zabliká, herci se ani nepohnou. Opona a konec hry. Potlesk žádný.