dítě bez očí III

Pruh umělého světla napříč deštěm

Je tma anebo vedro vystává důlek bezmocnosti

Má kosti hlavně lícní nezvykle vztyčené

Jako prapor rytíře co bloumá v koni

Je to ona vyrostla dávná rybka

Má holčinka ona nevidomá

Vnitřek ji nosí a skrývá

Spí ráda v některých tónech

Jako pouť za deště jako klíče k rybníkům

To jsou její oči zpřevracené ale květy

Kráčí podivuhodně tiše

Dotýká se solných sloupů hladí je

Myslí na stromy a hledá kořeny

Mnoho hlasů tedy hadi místo vlasů

Kráčí mé dítě jeskyněmi

Roste až bych ji skoro nepoznala

Učí se od kapek od každé i jejich ozvěn

Točí se a směje jurodivě

Dávno již pronikla do tajemství

Odrazu krápníku v solném jezeře

A tak hází kamínky do hltavých rybníčků

Aby ukrajovala z cest jejich naléhavost