Smířená

jako báseň to opravdu nefunguje...jistě jsou za tím dílkem emoce, ale jen jako motivace. Nepovedlo se ti je vmísit do těch slov...tak aby z nich vyzařovaly a nějak působily (trošku jako radiace, ale v pozitivnějším slova smyslu). A čistě konstrukčně (rytmus, gradace, jak to jde přes jazyk) to taky moc nejede...tak to vidím já...

Trochu "sobecký" milostný dopis, rozepsaný do řádků pod sebe, ale báseň?

abych pravdu řekla, připadá mi to jako školní práce. Lampa svítí do noci, a já trochu veselá a živá, už nepláču ani nejásám, možná trochu drze a dětinsky...dost holé, nemyslíš? Mám z toho pocit, že ani nevíš, jak jsi se vlastně cítila a z těch protikladů na jednom řádku ani nevím, jestli si mám vybrat, že jsi byla trochu veselá nebo skoro živá, nějak se mi to tam pere. Tak buď trochu nebo moc. Ale ne oboje. A hlavně jsem z toho nepochopila, "proč" ho tak moc chceš.Lidi chceme a máme rádi z různých důvodů, není jen jeden důvod. Jinak stačilo napsat, že ho k sobě přitáhneš a chytneš za ruku, to je téměř totéž jak nenechat odejít. Nemusela jsi to ještě objasňovat: nenechám Tě odejít...(střed) Na závěr jsi napsala, že nechceš, aby šel pryč. Vlastně totéž, co uprostřed. Proč to píšeš několikrát? Závěr se Ti vůbec nepovedl vygradovat, překvapit, ale totálně celek pohřbít. Někdy stačí jenom špatný závěr a celý text je na vyhození.Vůbec jsem nepochopila, o čem to vlastně má být? O tom, jak jsi se cítila? Nebo o tom, že sis uvědomila, že odchod nechceš? Já to nevím. Napiš mi to, prosím, o čem to mělo být?Dík.

hlavne mu never

...treba to vyjde, ale na jak dlouho ? *** ........... Vnimam text jako predavanou mi informaci : v tom pripade privlastneni si, lepe privlastnovani si kohokoli muze vest jen ke katastrofe...promin...a sevreni veru neosvobozuje...mozna reaguju naivne, ale text tak vnimam, no...-.