Prázdnota - text k projektu

Prázdnota. Zlomyslně se šklebící černočerná dutina ve vašem nitru. Duše postupně zarůstá a kvete 
pestrobarevnými květy, když v tu ránu se jí prožene stádo splašených koní pronásledovaných vlky a zbude 
po nich spoušť. Tam, kde kvetly zahrady nyní umírají zlámané rostliny. Prázdnota je pozůstatkem zhacených 
plánů, ztracených hodnot a snů, které se nikdy nesplní.

Chrám prázdnoty. Uvědomění si zlomového momentu, který se neodvratně blíží. Přibližující se velkolepý 
portál, za kterým vládne temnota. Co následuje za ním je nepřívětivé. Prázdné, chladné a tmavé. Bez 
života a bez chutě pokračovat. Proč taky? Vše je pryč. Uzavření v bublině. Vaše jediná naděje je křehká 
a nejistá. S přemáháním jdete za ní. Srdce poskočí. Posledních několik schodů k cíli. Uvědomění si. Je 
pryč. Jste slabí. Nespasí vás. Jdete dále životem. Slunce si s vámi hraje a paprsky vás píchají do vlasů 
vaší sklopené hlavy. Nezvednete ji. Vše je pryč, i vaše nejskromnější sny. Ta touha, která se už 
nenaplní. Jste vůbec člověk? Nemáte pro co žít. Bylo to vůbec skutečné? Nebyl to sen, uměle vytvořený 
důvod, proč žít?

Jednou vyjdete ven a oslní vás zářící vodní hladina. Příjemný chladivý vánek a hřejivé paprsky slunce. 
Byl to jen sen.