Dračí síla VII- Obřad

Probudila jsem se a koukala přímo do zelených očí Kašpara. Ležel mi na hrudníku a tvářil se spokojeně. Pak mi oznámil, že se díval na mne do minulosti.

„A co jsi zjistil?“

„Je to bezva. Tvůj otec byl totiž z rodu čarodějů, takže jsi zdědila vlastnosti nejen po matce, která je dračí žena, ale i po otci z váženého rodu. Tví rodiče tě dost zanedbávali, co se týká čarodějnického vzdělání. Matka, která byla v minulém životě za čarodějnictví upálena, tebe i tvou sestru držela zkrátka. Nedovolila, aby se plně rozvinuly vaše vlastnosti ve strachu z toho, aby jste se neprozradily třeba ve škole. Jako malé jste dokázaly pohybovat předměty, ale teď, jak jsem viděl jste to už nedělaly. Jediná babička se trochu snažila a plně tě vzdělala v bylinkách a naučila tě pár jazyků. Matka s otcem se hodně věnovali sobě po tom, co se jim narodil tvůj malý bratříček a babička se podívala na jeho budoucnost. Tam viděla, že všichni zahynou při požáru, kromě jedné z vás. Nebyla ale schopna říci, která přežije. Proto otec udělal tuhle jeskyni, úkryt pod konírnou a víš zpaměti čísla na konta ve Švýcarsku. Otec byl klasický čaroděj, který pracuje s pentagramem, proto si připravíš pentagramový rituál, měl by tě chránit do budoucna. Dále jsi zdědila možnost se změnit v TVÉ ZVÍŘE. Každý má své zvíře, které ho představuje. Dračí síla od matky ti dává zase sílu šelmy.“

Pak mi prozradil, jak se proměnit ve své zvíře. Zavřela jsem oči a ucítila lehkou závrať.

„Počkej, ...jenom jestli je tu dost místa,“ přerušil mě Kašpar.

„Dost místa?“ Opakovala jsem nechápavě.

„No,... co kdyby ses změnila třeba v krávu,...“ zamrkal Kašpar nevinně.

„Proč zrovna na krávu, proč tě napadla ?“ Naštvala jsem se.

„Tak třeba mezek?“

„Existuje nějaké zvíře, co žere draky?“

„Ne, myslím, že ne, ale ty mě nechceš sežrat, ...“

„No, ale taková kráva by tě mohla ožvejkat.“ podívala jsem se na něj a bylo mi zadostučiněním to, jak se zatvářil.

Znova jsem zavřela oči, ucítila závrať a tlak a bolest. Otevřela jsem oči. Nic jsem neviděla, protože jsem ležela pod svým oblečením.

„Zapomněl jsem ti říct, že se to netýká oblečení.“

Cítila jsem se lehce, lépe jsem slyšela i cítila. Prohlédla jsem se v zrcadle. Koukala na mne plavá kočka s polodlouhou srstí a zelenýma očima.

„Myslím, že to je mainská mývalí,“ zamyslel se Kašpar.

Chtěla jsem mu odseknout, že hlavně že nejsem slon, ale vydala jsem ze sebe jen divný skřek.

„No a taky se budeš muset naučit mňoukat, tohle je hrozný. Mluvit v tomhle těle nedokážeš,... to jsem ti taky neřekl?“

Musela jsem se ale proměnit zpět a připravit se na obřad.

Kašpar připravil pentagramovou vodu a vše ostatní do vedlejší místnosti. Tam jsem nakreslila do písku kruh. Na východ jsem zapálila vonnou tyčinku na znamení živlu vzduchu. Na jih svíčku, na znamení živlu ohně. Na západ patřila sklenice s pentagramovou vodou, jako znamení vody a sever je ve znamení země, tam jsme položila kámen. V prostředku jsem zapálila svíčku, jako zosobnění pátého živlu, nazývajícího se akáša.

Kašpar si sednul doprostřed kruhu ke mně. Postavila jsem se tváří k východu a představila si , že jsem centrem universa. Nad hlavou se mi rozlilo briliantové světlo. Dotkla jsem se ho rituální dýkou, přenesla na své čelo a pronesla „ATAH“(Tvoje). Dotkla jsem se prsou a řekla „MALKUTH“ (Království). Světelné paprsky proudily skrze mé tělo až k zemi. Teď jsem se dotkla pravého ramene řka „VE-GEBURAH“ (V moci), pak levého se slovy „VE-GEDULAH“ (Ve slávě). Světlo nakreslilo příčné břevno mých ramen. Překřížila jsem ruce na prsou a řekla LE-OLAHM, AMEN. (Na věky, amen).Vykročila jsem směrem k východu a nakreslila před sebou ve vzduchu pentagram, ten se tam objevil, modře planoucí světlem. Zhluboka jsem se nadechla a pronesla pevným hlasem „JHVH“ (jod-he-vav-he). Pocítila jsem sílu, která proudila skrze mé prsty až do pentagramu. Poté jsem se špičkami prstů dotkla svých rtů na znamení ticha. Dotkla jsem se centra modrého pentagramu, nechala ruku vztyčenou a otočila se směrem k jihu. Tam jsem začala kreslit bílým světlem další pentagram se slovy „ADONAI“ a znova provedla znamení ticha. Směrem na západ zazářil další pentagram se slovy „EHEIEH“ a na severu jsem pronesla „AGLA“ a rozsvítila poslední z pentagramů. Stála jsem uprostřed světla pentagramů, podívala se nahoru a nade mnou zářila šesticípá hvězda. Sedla jsem si a nechala do sebe proudit nekonečný proud energie. Když už kolem mne byla celá světelná koule, obsáhla jsem myšlenkou období alespoň dvou let, kdy budu pod ochranou universa. Rukou jsem učinila rozhodné gesto na znamení, že to tak bude a zakončila vše kabalistickým křížem.

Kašpar si oddechl, že vše dopadlo dobře a já nikde neudělala chybu. Chtěl mě ještě zdokonalovat v pohybování předměty, ale byla jsem moc unavená. Šel tedy pracovat na svém letkvaru neviditelnosti a mě nechal odpočívat.Natáhla jsem se na lůžko a přemýšlela o tom, co všechno dokážu udělat v těle kočky.