Velký táborák

Velký táborák říkáme ohníčku, který zapalujeme poslední večer před odjezdem.. Nebývá o mnoho větší než ostatní večerní ohníčky, abychom neohrozili okolní lesy. Zato posezení bývá delší a s "programem."
Od rána sbíráme po lese dříví, dědeček je seká a rovná do hraničky. Markétka usilovně pomáhá a také usilovně přemýšlí. Každý máme úkol zazpívat jednu písničku a přednést jednu básničku. Markétka také. Vzpomíná, čím by nás překvapila, co ještě neznáme. Před polednem je všechno připraveno.
Po obědě a krátkém odpočinku, o který se hlavně dědeček nedá připravit, zajedeme ještě do Buchlovic.
Nejdříve vyhledáme v parku páva Fillipa. Markétka se s ním dlouze loučí. Domlouvá mu, aby byl hodný, aby na ni nezapomněl. Slibuje, že až se ve škole naučí psát, napíše mu dlouhý dopis. Já jenom nevím, kdo mu ho přeloží do "paví řeči".
Konečně se mi podaří dostat dívenku z parku. Jdeme nakoupit "dobrotky" k táboráku. K večeru se vracíme do našeho údolíčka. Projdeme kolem dolních chatek a naposled vystoupáme po svahu k chatě na kopci. Večeříme na verandě. U posledního ohníčku se buřty neopékají.
Po večeři je Markétka první umytá a pořádně, což nezapomene zdůraznit. Rychle si navlékne pyžamko a přes ně teplákovou soupravu. Možná, že hygienik by měl námitky, ale nám se toto pohotovostní ustrojení velmi osvědčilo.Také já s dědečkem jsme připraveni. Táborák může začít. Seřadíme se na schodech a první jde samozřejmě Markétka. Nese, zatím nezapálenou, borovou louč a cítí se náramně důležitě. K ohništi je to asi deset kroků. Tam předá Markétka louč dědečkovi. Ten obřadně zapálí březovou kůru, od ní louč a rozfoukává kouř do čtyř světových stran. Pak je opět řada na Markétce, aby zapálila připravenou hraničku dřví. Povedlo se. Ohníček vesele zapraskal, ozářil a proteplil plošinku kolem chatky. Já, dosud bez závažných úkolů, zahajuji program. Děkuji ohníčku, že nám celý týden sloužil k vaření,ohřívání vody, že nás hřál a nikomu neublížil. Pak přednesu báseň J, Sieferta "Řemesla" z knížky "Šel malíř chudě do světa". Znám ji téměř celou zpaměti a vypomáhám si jejími líbeznými veršíky, když program vázne. Dědeček i Markétka pozorně poslouchají. Vím už předem, že budu muset vysvětlovat proč bednář dělá sudy a ne bedny a čím že je to "vysmolí".S povinnou písničkou už je to horší, ale nakonec to zvládnu s žertovnou slováckou "Máš Maryno roztrhanou kacabajku.." Dědeček mi poděkuje a dává slovo Markétce. Ta se chvíli "ošívá" a pak spustí :"Pod dubem za dubem měla jedno dvě...". Jasný dětský hlásek se nese večerním lesem a jeho obyvaatelé, skuteční i ti pohádkoví jistě poslouchají jako my.
S básničkou nás opravdu dívenka překvapila. Pravda, nebyla určena zrovna k táboráku, ani k horkému létu, ale byla tak procítěně a roztomile přednesena, že vám ji musím celou napsat. Markétka se postavila za ohníček, aby jí nefoukal kouř do pusy a spustila:

"Chumelí se ,chumelí, tatínek jde pro jmelí
 a maminka pro ovoce, těšíme se na Vánoce.
 A kdy budou? Hnedle, hnedle, z pokoje už voní jedle.

No řekněte, není to milé? Usoudili jsme, že po dovolené jsou Vánoce vlastně "hnedle" a upřímně jsme Markétce zatleskali. Potlesk se ozval i s okolních lesů. Nebo že by to byla ozvěna?
Dědeček je "popleta". Vždycky splete několik písniček "do kupy" o říkankách ani nemluvím. Markétka se tím náramně baví a nadšeně tleská.
Zaujati programem ani nepozorujeme, že už se docela setmělo. Ohníček ozařuje nejbližší okolí a mezi stromy se pohybují tajemné stíny. To jak ohníček plápolá, nebo pohasíná. Markétka mi také usíná na rameni a tak ji předávám dědečkovi, který ji odnáší do postele. Sám si ještě přečte noviny.
Zůstávám sama u pohasínajícího ohníčku. Z údolíčka občas zalétne vzdálená melodie. Jsou to samé známé nápěvy. Umocňují kouzlo rodného kraje.
Naposledy dnes šeptám "Dobrou noc" skupině břízek, odkud večer vylétají netopýři, vonícím lesním svahům i jejich obyvatelům. "Dobrou noc čertíku Bertíku, Ježibabo i Ježidědku. Na shledanou za rok.