Statek

 Byl to jenom malej ošuntělej cihlovej baráček se žlutou oprýskanou omítkou s kouskem pole za zahrádkou, ale to nevadilo. Nám to stačilo, naopak to bylo až moc dobrý. Měly jsme tři místnosti včetně kuchyně, koně ve stáji, což byla malá dřevěná bouda napůl plná sena, a kadibudku. První věc, kterou jsme musely udělat, bylo vykopat novou díru pro kadibudku, protože ta stará uý byla nasraná až po okraj. Vylepily jsme dovnitř potom hnusný plakáty, aby to bylo, jak má být- samý nahatý ženský s velkýma kozama.

Jedna z místností byla vymalovaná napůl černou a rudou barvou, měly jsme tam pár matrací, spacáky, rádio a popelník. Tam jsme konzumovaly drogy, kouřily a spaly. Já jsem vařila, pokud jsem byla schopná a v realitě, X dělala všechno možný a malovala po zdech zvláštní obrazy a Y nám chodila pro drogy a starala se o hospodářství.

Jednou jsme byly s X na tripu v černý místnosti, užívaly si halušky a vedly patetický rozhovory, když najednou do pokoje vtrhla Y s pláčem, že se jí rozbil pluh. Což byl fakt problém, poněvadž jsme ho neuměly spravit a na novej jsme neměly peníze a ani jsme vlastně nevěděly, kde se pluhy kupujou. Takže jsme si ještě v plný rychlosti toho tripu vzaly motyky a šly Y pomoct, aby jí nebylo líto, že má rozoraný pole. Stejně tam na půlce poroste konopí a mák pro nás, tak co. Měkká smradlavá zem se mi bořila pod nohama, bylo úžasný ji zabíjet motykou a dělat jí bolest. Srala mě, že jsem jí měla obalený celý gumáky, tak to měla za to. Jednu chvíli jsem si myslela, že jsem přesekla krtka, ale byla to jenom haluška. Fuj. X zase lezla po kolena v tý mazlavý hnusný hlíně a vybírala z ní žížaly. Takže jsme obě udělaly velký hovno, Y většinu rozkopala sama. Mě potom napadlo, proč jsme to nedělaly rejčem, muj otec to na záhonech vždycky dělal rejčem, ale Y mi řekla, že ho nemáme. To je divný, že máme tři motyky a ani jeden rejč!

Večer jsme se totálně zhulily, že jsme neviděly na oči. Docela mi to vadilo, špatně se mi koukalo. Potom X rozsvítila.

A když nám druhej den utek kůň a my jsme ho musely na sračky ožralý honit kolem baráku, bylo to ještě horší. Y kopnul do nohy, naštěstí málo, ale kopnul, protože byla nejvíc na kaši a nestačila mu uhnout. A ještě, když jsme ho nalákaly do tý jeho stáje, tak ho docela slušně poblila. To měl za to, jenže to tam pak šíleně páchlo a žádná z nás tam nechtěla jít dát tomu koni vodu.

Jednou jsem přišla do černýho pokoje a tam byla X a běhala proti zdi, vždycky do ní narazila hlavou, řekla „au“ a běžela zase k tý protější. Večer si stěžovala, že jí ta hlava bolí. Musely jsme potom ty dvě zdi přemalovat, poněvadž tam vymlátila takový dírky. A od tý doby jí taky na jednom místě nahoře na hlavě nerostou vlasy, má tam malý plešatý kolečko. Vypadá to docela divně, ale to nevadí, poněvadž žijeme na samotě a tam nikdo nechodí.

Jedna pani z vesnice, co dřív chodila do lesa za barákem na houby, řikala, že se lidi bojí, že prej jsme blázni. To fakt nechápu, kde to vzali!