Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAljaška
Autor
Hladová_Veverka
Svět stojí před jadernou hrozbou. Tahle povídka je o tom, jak to vypadá po jadrené hrozbě.
I.
Mořské hlubiny byly dávno ztichlé. Sonar nezaznamenával jediný zvukový signál.
“Připravit k vynoření!” rozkázal korvetní kapitán Stone.
Ponorka Aljaška byla nejmodernějším válečným plavidlem. Ve svém trupu nesla čtyřiadvacet raket značky Trident, které byly schopné během patnácti minut smazat jakýkoliv stát světa z mapy. A Aljaška zdaleka nebyla jediným plavidlem nesoucím tyto rakety.
Na palubě nikdo pořádně netušil, co se venku vlastně semlelo. Kapitán jen plnil rozkazy, které chodily z Pentagonu. A poslední rozkaz zněl: Odpalte rakety. Potom celý svět ztichl a Aljaška se zdála být jediným centrem života na Zemi po ukončení Třetí světové války. Nikdo vlastně ani pořádně nevěděl, zda existuje nějaká pevnina; všechno mohlo být dávno zaplavené vodo
u. A co víc, všechno bude patrně zamořené radiací…“Kapitáne, uvědomujete si následky, které mohou nastat po vynoření?” zeptal se odvážně kapitán Jeffers, druhý nejvyšší důstojník v Aljašce.
“Jistě že si to uvědomuji,” řekl autoritativně kapitán Stone, “ale nemáme na výběr. Přece tu nebudeme brouzdat po moři, dokud všichni nechcípneme. Nezapomínejte, že nám zásoby potravin vydrží už jen sotva měsíc.”
“Máte pravdu, Stone. Ale přece jen…”
“Tady neexistuje žádné ale! Je dost možné, že tato posádka je poslední z celé civilizace, která se vyvíjela tisíce let. Buď se nám podaří najít nějaké místo na zemi, kde v poklidu dožijeme, nebo se nám i podaří najít život. Je i možné, že umřeme v téhle černé rakvi, ale dokud se nevynoříme, nemůžeme říct, že jsme udělali všec
hno. Vynoření máte na starosti vy, tak do toho,” domluvil Stone a otočil se k Jeffersonovi zády.“Pane, dovolte mi připomínku,” přistoupil ke Stoneovi radista Scott.
“Mluvte,” vyzval ho Stone.
“Nebylo by pro začátek dobré komunikovat se světem pomocí sond, které máme k dispozici?”
“Jste snad schopni zjistit, jaká je venku radiace, aniž bychom se vynořili?”
“Ovšem, můžeme nabrat trochu vzduchu k prozkoumání. Na to je Aljaška vybavená.”
“Máte pravdu, na tuto novinku jsem zapomněl. Domluvte se s kapitánem Jeffersem, má vynoření na starosti.”
II.
Sondy Aljašky nezachytily nijak velkou míru radiace. Rozhodně ne tak nebezpečnou, aby se plavidlo nemohlo vynořit. Ale i tak stav chemického rozboru naznačoval, že se stalo něco strašného.
“Navázat spojení s velitelstvím!” rozkázal Stone.
“Ticho, pane. Nezachytil jsem jediný zvuk, jediný záchvěv radiovln,” odpověděl Scott.
“Sakra!” zaklel Stone. “Jeffersi, pojďte sem.”
“Ano, pane?”
“Co vy byste udělal v této situaci?”
“Žádáte o radu, pane?”
“Ne, nežádám vás o žádnou radu. Jen mě zajímá, co vy byste udělal jako člověk, když byste věděl, že jste jedna stojednatřicetina veškerého života na planetě.”
“Rozhodně bych nebyl na jednom místě. Plul bych tam, odkud jsem přijel. Plul bych domů, pane…”
“Ano, i to je můj nápad. Jelikož jste druhý nejvyšší důstojník na této ponorce, mám povinnost s vámi projednat každý krok, který se rozhodnu provést. Pokud nebudete souhlasit, budeme muset najít jiné řešení.”
“Ano, pane?”
“Ano, to je předpisový postup pro krizovou situaci. Umíte si představit situaci krizovější?
“Ne, pane.”
“Souhlasíte se mnou, abychom se tedy vrátili do domovského přístavu a pak se rozhodli, co dál?”
“Ano, pane.”
“Pak se o to postarejte…”
“Rozkaz, pane!”
“A ještě něco: Kolik máme ještě radiobójí?”
“Plný stav. Dvacet, pane.”
“V tom případě, pokud nejste proti, zakódujte do patnácti z nich zprávu kdo jsme a kam plujeme, a volně je vypusťte na moře.”
“Jistě pane…”
Jeffers srazil paty, zasalutoval a po schůdkách sešel z můstku do velína Aljašky. Stone ho následoval.
Za okamžik se přes trup ponorky převalily vlny a celý doutníkový černý objekt zmizel v hlubině.
“Pane!” přistoupil po ponoření Jeffers ke Stoneovi.
“Ano?”
“Navrhuji, setrvat v operační hloubce třicet metrů, abychom mohli stále v případě potřeby přijímat a vysílat radiodepeše a vysouvat periskop.”
“Dobrá připomínka, Jeffersi. Učiňte tak.”
“Rozkaz pane!”
“A Jeffersi!”
“Ano, pane?”
“Až doplujeme, navrhnu, abyste byl povýšen. Pokud bude komu…”
III.
“Pane Prezidente!” rozlehlo se podzemním krytem kdesi na Yukonu.
“Co je, Davidsi?”
“Zachytili jsme vysílání americké ponorky. Na devadesát devět procent se jedná o Aljašku.”
“Skutečně? Víte něco bližšího?”
“Ano. Hlásí návrat do domovského přístavu.”
“Tak tam okamžitě vyšlete dopravní letouny a dopravte všechny muže sem. A v žádném případě neodpovídejte!”
“To nebude nutné.”
“Pročpak?”
“Protože tam Aljaška dřív jak za týden nebude.”
“Aha… Dobrá. Tak čekejte,” přikázal Prezident. Davids se vzdálil. “Pojďte sem ještě,” zavolal ho Prezident zpět.
“Poslouchám.”
“Předpokládám, že se Aljaška ohlásila, je to tak?”
“Ano, pane Prezidente.”
“Co má potom znamenat těch devětadevadesát procent?”
“Znáte Rusy, pane…”
“Hm, takže pro jistotu nezasahujte, dokud nebudete stoprocentně jisti, že je to Aljaška s americkou posádkou!”
IV.
Když se Aljaška blížila k americkému pobřeží, konečně po týdnu zachytila zprávu.
“Hlásí se armáda Spojených Států. Aljaško, po vynoření neopouštějte plavidlo bez dýchacích masek. Zamoření radioaktivitou je smrtelné. Opakuji, zamoření je smrtelné!”
S touto zprávou Scott okamžitě běžel za kapitánem.
“Tak přece!” zvolal Stone. “Potvrďte přijetí, připravit na vynoření a přistání.”
“Ale pane…” ozval se Jeffers.
“Co je?”
“Náš přístav jaksi… Neexistuje.”
“Aha, s tím jsme mohli počítat. Tak jim ještě pošlete zprávu, ať pro nás pošlou čluny.
V.
Celá posádka se v pořádku dostala až do protiatomového krytu. Stone se ihned hlásil u Prezidenta.
“Dobrý den, Stone,” zůstal Prezident klidný.
“Pane!” odpověděl na pozdrav Stone kývnutím hlavy.
“Poslední válka v dějinách lidstva je u
konce.”“Jsem si toho již týden vědom.”
“Trvala přesně dvacet osm minut, třicet jedna vteřin.”
“A výsledek?”
“Jen nerad to říkám, ale zdá se, že Rusové nebyli zničeni úplně.”
“To my ale také ne.”
“Ale ano…My ano. O tom se teď nebavme. Rád bych jen uvedl věci na pravou míru. Rusové mají v tuto chvíli daleko více prostředků, než my. A my nechceme, aby věděli, že žijeme.”
“Ale pane…”
“Nechte mě mluvit! Proto jsme neodpověděli na vaší relaci. Nestojíme o to, aby nás ti Komančové zachytili a dorazili nás.”
Stone se kousl do rtu.
“Stalo se něco?” zeptal se Prezident.
“Ano, vypustili jsme patnáct bojí, ve kterých jsme nechali zprávu kdo jsme a kam plujeme.”
“To nám tolik nevadí. Rusové možná najdou Aljašku, ale nenajdou nás. I kdyby měli prolézt celý kontinent, tady nás neobjeví.”
“Kolik Američanů to přežilo?”
“Přesně tisíc sto devadesát osm. Vesměs zaměstnanci Bílého Domu, Pentagonu, vládní činitelé, vysocí armádní důstojníci a sto třicet jedna členů posádky Aljašky.”
“Co ostatní ponorky?”
“Žádný kontakt.”
Stone se na chvíli odmlčel. Pak řekl: “Pane, nechci vám nijak radit, ale nebylo by lepší, kdybychom se s Rusy spojili? Toto je přece zcela mimořádná situace.”
“Vy jste se snad zbláznil, Stone! Už jste někdy viděl, že by se dvě nepřátelské strany po bitvě dali dohromady a navzájem si pomáhali? Vždyť by to pro nás znamenalo připlazit se k Rusům po kolenou a prosit o milost! Toto je absolutní válka, která přijímá jen absolutní vítězství. A my jsme toho vítězství nedosáhli… Cožpak vám nedochází, že by nás Rusové zavřeli do gulagů, v lepším případě bez mučení popravili?”
“Copak neexistuje nějaká možnost dál žít?”
“Ne, alespoň pro Američany ne. My, co jsme přežili, v klidu dožijeme. Tento kryt je přizpůsoben k životu na staletí, ale nikdy se už nerozmnožíme.”
“Žádné ženy nepřežily?”
“Přežilo jich sto osmdesát osm. Ale všechny radiací ztratily plodnost…”