na pyji anděla

petrolejové touhy hoří na pyji anděla fontány

to vlčí smrtelné objetí po ránu

v ulici z kůry pomeranče bezzubých náhrdelníků

je jakousi atrakcí pro nikotinové prsty dívky Z.

když je tma na peřinách

ráda poslouchá cítí ty ohraný slova lásky

se s nekonečností samolepicí role tváří jako

barevný střep v paruce na dlani

asi se není čemu smát ty taky

lepíš stříháš blamáže koláže myšlenky

bude se do tebe neustále zakusovat

tě úplně sežere ty vole říkala

spočítej hvězdy pak se můžeme o něčem bavit

měsíc jako mince na břiše Tahiťanky

vítr vyhnal barvy na stromy mladé muže na výškové budovy

proč až teď to tak děsivě vnímáš

rámaři popeláři špinavá voda z nádobí vrazi

toho dne se sejdou na snídani v podloubí Malého náměstí

je smutnej ten listopad když svítá

máš kruhy pod očima na stole vedle postele 

na rtech Prahy je ještě cítit

ještě najdeš její vlas v kolečku ve výpusti vany

a i ubrus pod tvým alkoholem to ví

odjela s cizími rty na kůži tvý odhodila je konec

a zůstane to tak jak to je