Vzpomínka

Jani se potom, co dosáhne orgasmu, vždycky schoulí do klubíčka a zhluboka oddychuje. Chce, abych ji přitom zezadu objal a držel co nejpevněji v náručí. Mám ten moment rád, protože si připadám jako opravdový chlap, jako frajer, který to své holce umí skvěle udělat. Zabořím obličej do jejích blonďatých vlasů a nemyslím na nic.

Když jsem ji takhle držel posledně, stala se mi zvláštní věc. V hlavě se mi vyloupla podivná útržkovitá scéna z mého dětství: Já, táta a brácha jsme na procházce na Výstavišti. Je nádherný, pozdně jarní den a táta si sedá na obrubník jedné z kruhových kašen před vchodem do areálu. My s bráchou - je nám kolem šesti let, pobíháme kolem, hrajeme si, blbneme. Táta je mladý, sleduje nás na půl oka a relaxuje. Celý výjev netrval déle než dvě sekundy. Bylo to něco mezi vzpomínkou a fantazií, nejasná a neurčitá chiméra, která se z nějakého důvodu drze přihlásila o slovo v tu nejpodivnější chvíli.

Ležel jsem a sledoval, jak se její tělo při každém dlouhém výdechu znatelně roztřáslo, a z očí se mi koulely slzy. Nějakým záhadným tunelem jsem se vrátil o dvacet let nazpět a najednou jsem netoužil po ničem jiném než se vrátit do té chvíle navždy. Do chvíle, kdy jsem se nebál včerejška ani zítřka a čas si prostě plynul bez mého povšimnutí pomaličku a vesele. Pohladil jsem Jani po vlasech a po chvíli usnul.