Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHovory
“Rano bylo mlekem naredeny krik.
Pletl jsem se si pod rukama a hledal, kde nejsem.
Jedl jsem nakradene oschle knedliky.”
“Bylo Ti daleko?”
“Strasne. Ze slunce paprskal olej na zaprasena skla a ja mluvil jazykem,
ktery nema slovo doma -”
“…a kazde jine bylo propadliste.”
- - -
“Odpoledne byly testoviny uz uplne rozvarene a dum nasyceny parou.”
“Fakt? A co jsi teda delal?”
“Nic. Podvecer nakynul, pak se spalil do cerna a smrdel po spolecne kuchyni.”
“A potom?”
“Jako v noci? Nic.”
- - -
“Jednou jsem sesel k rece, co se stacela napnutym mestem:
elektricky proud zapouzdreny v kabelu.
Oci mi triskaly o sebe jak puklice.
Chteli jsme jit hrat fotbal, ale mic byl asi magnet a prisli jsme o nej hned.”
- - -
“Hovor padal svou vlastni vahou. Predstav si treba svestky nebo tresne.”
“Ty cerne z nejhorejsi vetve - - - “
"Nedosahla jsem."
- - -
“Byly ruce hranice? A usta klic?”
“Nevim. Svlekali jsme rec.
Nalehali jsme na sebe potichu jako stranky v knize:
Tiskli jsme se.”
4 názory
fíha, tohle žeru! baví mě to, líbí se mi metafory, obraty i forma rozhovoru. nejšťavnatější je pro mě úvod a poslední dvě části a tak by mi to snad i stačilo.