slušně řečeno

Jednou za čas příjdeš a myslíš si:

Héj, ty starej votrapo, co kurva děláš?

Myslíš si v duchu:

Ty svině žíhaná, uvidíš a jednou si budeš říkat Pane...

Ta doba je dávno pryč.

Už si pochopil, že nikdy nepotkáš tu šanci,

nechytneš jí v žitě a ani v žitné a už vůbec ne v Žitné.

Je to stará škola myšlení, nejseš v,

a  tím pádem tisíc let dozadu.

Jsi jedinečnej utečenec, ztracenec, zatracenec, jedinej...

Mrháš slovama, časem, potem, cigárama, alkoholem, nadáním, vyhazuješ svačiny do koše a buhvíco si ještě zapomněl si vzpomenout,  že to děláš špatně a proto tě nemilujou.

Nikdo tě nemiluje. Nikdo neví kam se díváš, když na ně hledíš.

Ser na ně, sou to svině, naoko tě hladěj, ale ve skutečnosti si myslej:

To je von, vopičák bez duše...

Sedni na vlak a jeď do Polska.

Procourej tu placku, pšonkové ti nebudou povídat nesmysli, a když, nebudeš jim půlku rozumnět. Pak najdeš pláž u Baltu.

Roztáhni deku, klepej se tam dva dny zimou a nadávej na ně. Ať si vyserou oko, házej kolem sebe odpadky, vajgly, plechovky, láhve... Musíš jim ukázat, že jsi pánem situace.

Máš na to.