Lovec

Provázel ho stín a chladný závan vzduchu. Nebylo slyšet jediný jeho krok a bylo málo těch, kteří ho někdy spatřili. O setkání s ním nikdo nestál, měl-li kladný vztah k životu.

Zavětřil. Ve vzduchu byl cítit kouř a pečené maso. Slastně přivřel oči, které dostávaly krvavý nádech. Pozvedl zaťaté pěsti směrem k hvězdnému nebi. Chvíli stál bez hnutí, jako by rozmlouval. Pak se rozběhl.

V hlavě mu bušil tep vlastního srdce. Pomáhal si několika jednoduchými kouzly, aby se dostal co nejrychleji k cíli. Díky levitaci nepraskla jediná větvička a clona jej chránila před zvědavými zraky. Nikdy nepochopil, proč se lidé nenaučili alespoň základy magie. Zaslechl hovor. Pomalu rozhrnul větve. U ohně seděli čtyři lidé. Polohlasem rozmlouvali a opékali vepřové maso. Pátý stál na kraji lesa pod mohutným stromem a močil do kapradin.

„Dobrá, bude první,“ usmál se Lim. Vyšvihl se do koruny a za chvíli už stál na vršku. Létání patří mezi náročnou magii, ale pokud jen plachtíte, není to tak vyčerpávající. Po nebi se mihl stín. Lim se lehce zachytil silné větve dva metry nad hlavou své kořisti. Mladík si pohvizdoval a bavil se tím, že se pokoušel proudem ohýbat nejvyšší kapradinu. Lim se s očima upřenýma na postavu sunul dolů. Cítil chvění na celém těle. Byl teď přímo nad mladíkem, že stačilo natáhnout ruku a ......  ozvalo se tupé křupnutí. Lim držel mezi svými dlaněmi horkou tvář, jejíž oči strnule zíraly do prázdna. S pocitem triumfujícího lovce se mu chtělo do ticha zařvat zprávu o svém vítězství. Noc začala. Vytáhl tělo mezi větve. Nadechl se.

„Ááááaaavuuuooouuuu  ....“

Rozhovor u ohně rázem zmlknul.

„Devone,“ ozval se po chvíli mužský hlas. „Nedělej fóry a pojď sem.“

Lim si podržel vláčnou hlavu a s chutí našel tepnu. Zuby se zaťaly do masa. Cítil teplou krev, jak mu proniká útrobami a plní jej novou silou. Nikam nespěchal. Vychutnával si každý doušek. Ukryt nahoře, byl v bezpečí před světlem planoucích pochodní, které se pohybovaly dole. Ozval se vysoký výkřik. Takže je tu taky žena. Lim se usmál.