Návštěva kostela

Návštěva kostela

Jednoho deštivého večera.

Šel jsem se schovat do nedalekého kostela.

V šeru vypadal docela ponuře.

Trochu jsem se bál, ale víc o své kadeře.

Tak přidal jsem do kroku, nechtíc více promoknout.

Šahajíc po klice zjišťuji, že někdo zapomněl odemknout.

Zahodil jsem tedy všechny své naděje.

O suchém a teplém místě, kde vůbec nelije.

Najednou však, snad jako zázrakem.

Někdo z druhé strany, začal otáčet se zámkem.

Otevřely se dveře a v nich krásná dívka stála.

Jen se na mě usmívala a dovnitř mě zvala.

S poděkováním jsem přijal její pozvání.

A rychlým krokem vkročil do budovy církevní.

Dívka do černého hábitu a bílého šátku oděna.

Zavřela za mnou dveře a pořád na mě se chtíčem hleděla. 

Nenechal jsem se přemlouvat, to se přeci nedělá.

Netrvalo dlouho a hábit už neměla.

Asi jsem měl štěstí, že pan domácí nebyl doma.

I když v rozkoši vzdychala jeho jméno znova a znova.