jaro, léto, podzim, zima a zase jaro

Jaro

Překyselené horizonty

Už nechci dál oscilovat jako mrtvá ryba břichem vzhůru v tajícím ledu

Existuje spousta žen, které jsou mnohem větší kokoti než muži

Mláďátka

 

Ten chechták je budižkničemu

Opíjet se makovicí jejíž zrnka uvězněné v urně

Nehrajou na osud

Nejsou ani doživotním přítelem

Jen pouhé prospěchářství

Nechci, byť svírá mi nohy v kolenou

Ať se propadnu do opačných světů

Přesto nezměním svou nicotnou existenci nikam jinam než zpět k hroudě prachu

Spáleného popele z ohnišť kolem běhajících domorodců

vše co se týká mě skončilo dřív než to začalo

poloprázdná dva měsíce stará krabice mléka

Mláďátka

 

Léto

panoptikum

vdova lízající vodovou zmrzlinu

hasiči stříkající hektolitry všemožných tekutin na její hořící domek

děti?

Užívají si své neštěstí

Postele v nemocnici

I ve spánku vzhůru

Chtějí aby jim vyprávěla pohádku

Kabaret

 

Fotka otce na ně civí ze stěny jako prezident v první třídě

Prorazit hlavou zeď

sžírající nuda

proudy zmrzliny tekoucí po zápěstí

pohled úlisné vosy

kabaret

 

už nebude pít

už nebude pít nic jiného než vodku

vzplanutí lásek

pojistky!

 

Muži, kterým sluší oranžová

 

 

Na stole ponechal vzkaz

Omlouvám se za včerejší večer, nejspíš to bylo moc peprné.

 

 

 

 

Podzim

cimra

zlá a nenávistná

projíždí skrz ní limuzínou

centrem pravidelných občasníků

zůstaň v ní a jen čuč!

lehá si na přechod když se cítím osamělá

na mokrý přechod vedle hnijícího spadaného listí

 

Hniju

Plavu si jak ryba v tomatě

Čerstvě koupená

V moři igelitek marketů

Vylezená na stromě

Napíšu román k již jeho dávno vzniklým ilustracím

Živím se zásadně zbytky svého vlastního těla

 

Zubní pasta leptající opar na horním rtu

Je tam chladno. Padají první velké vločky, které se pořád draly pod šálu.

Vtělila se do intimního dojemného příběhu. zlomila si vaz.

 

 

 

Zima

Černí psi se potmě dobře hledají ve sněhu

Chodníky dlážděné solí

A užírat kupoli vánočního stromečku

Vzhlížet se v baňkách a zkresleně cítit teplo domova

Pohled ku stropu – facka od jmelí

Z balkonu sousedů odér marihuany

Linecké, sgrafity ve výrazu obličeje

Křížová klenba na čele

Sedlový oblouk v ústech

Paradigma krahujce, ježeček z kapřích kostí

Smrdutý tuk harmonicky znějících koled

Oslavovat konec roku je jako hostina po pohřbu

Vroucně miluji tu božskou tragikomedii života

Paralyzované jsoucno i bytí

Rádoby deziluzi, pózu i hrdinství dnešní doby

Škoda že jsem ztroskotala jako plastová lžička v horké kávě

Tak kde jsou ti komixoví hrdinové?!

 

Napřesrok budeme zrovna takoví čuráci jako loni…

---