O měsíční víle, malém chlapci a létající květině

Seděla na srpečku měsíce a dívala se na Zem hluboko dole pod ní. Zamilovala si jednoho malého chlapce, kterého shora pozorovala už nějaký ten čas. Nejradši by seskočila z nebe na zem a byla jen s ním, ale nevěděla jak to udělat. Měsíční víla se cítila hrozně sama a tak si často zpívala svou oblíbenou písničku (kterou slyšela poprvé snad už někdy na počátku světa). Během zpívání jí věčnost rychleji ubíhala a bylo jí dobře, zvlášť když se u toho dívala dolů na svět. Chlapec rostl jak z vody a začal věřit tomu, že nahoře na nočním nebi se na něj určitě někdo dívá, protože vždycky když měl v životě nějaký problém, uslyšel odkudsi z nebe nádhernou melodii, kterou jakoby někdo zpíval jen pro něho. Vždycky mu pak bylo příjemně a všechno se mu jako zázrakem dařilo. Pak se jednoho dne přistihl, že bez té písně co slýchával z hvězd nemůže být, a vydal se ji hledat.. Cestoval velice dlouho a když byl pak jedné noci ukrutně unavený, lehl si na lesní mýtinu a usnul. V noci ho probudil neznámý hlas.. Když se pozorněji zaposlouchal, nevěřil vlastním uším, protože zjistil, že na něj smutně mluví překrásná květina.. Pověděla mu, že je nešťastná, protože pozoruje odsud z lesní paseky ptáky co létají nad lesem, a chtěla by to umět taky. Chlapec jí na oplátku pověděl, proč šel do světa on a že hledá svou ztracenou melodii. Víle bylo květiny taky líto, tolik odvážných květin na světě přece jen neviděla. Poprosila Měsíc, aby ji převezl blíž k pasece a začala zpívat svoji melodii.. Když to květina uslyšela, byla jak očarovaná, narostla jí křídla a začala se vznášet k nebi.. Chlapec zářil štěstím a vychutnával si každý tón té kouzelné melodie. Víla dozpívala a viděla, že květina letí přímo k ní a k jejímu měsíčnímu korábu. Když doletěla až k němu, pěkně se uklonila a poprosila vílu, jestli by jí nemohla dovést na lesní mýtinu k chlapci, který jí tolik pomohl. Víla celá šťastná souhlasila, posadila se mezi okvětní lístky a pak se zvolna snášeli k lesnímu palouku. Začala si zpívat a chlapec se zatajeným dechem pozoroval, jak se k temnému lesu zvolna snáší obrovský oranžový Měsíc a na něm sedí ta nejkrásnější dívka, kterou kdy viděl.. Seskočila na zem, došla až k němu, trochu znejistěla, sklopila oči, pak je ale zase zvedla, zpříma se na něj podívala.. a dlouze ho políbila.. Měsíc se vrátil na oblohu, zamával shora na vílu a pousmál se. Tohle se mu opravdu líbilo..