Knihovnická_pohádka

- * -

V jednom městě domek stojí

literatura se v něm strojí

do bílých šateček.

V jednom městě domeček...

Voní parfémem tiskařských černí.

Lidé jsou mu stále věrní.

(Pohádka už začíná,

kde je ali tvá peřina?)

V domečku stojí stoleček

na něm pár koleček -

to izolepy prozpěvují.

Čtenáři si tiše plují

do regálů z knížeček

Stojí, stojí domeček!

Je to domek, nebo hrad?

(pojď půjdeme si povídat)

O princeznách, zakletých knihou,

co za celý den hravě stihnou

vytřídit haldu sbíreček.

Stojí stojí domeček.

V něm pohádek je tisíc nocí

a princeznám ku pomoci

skřítci přijdou každou noc

a je jich (věř mi) vskutku moc.

Lepí na přebal nové kódy.

Ten malý, jmenuje se Cody.

Ten větší, támhle za knihou,

než únava a spánek ho dostihnou,

narovná skříňce hřbety knih,

jen aby to, dnes, všecko stih´...

Mají v noci práce kupu.

Na čtení si nosí lupu.

S ní kolibříkům hladí stránky

čtou jim sladké uspávánky.

Encyklopédiím na pedály

šlápnou a už jsou v dáli.

Letí do světů poznání.

(...že máš tam děvče zastání)

Tam co jsou stohy beletrie

tam starý skřítek, bručoun, žije.

Morous je to, ale milý.

K stáru dochází mu síly.

Víš tam co je poesie

z listů koník, s křídly, pije.

Popásá se mezi řádky.

Cvalem tam a zase zpátky.

Kopýtky zvoní ve verších.

Na hřbetu vozí dětský smích

z Hrubínových říkánek.

Jmenuje se Plakánek,

to že je dobrák, od kosti.

A pláče? Jenom z radosti.

Skřítků je tu celá kupa

(ale co to? Ali chrupá.)

Tak Ti přeji sladkou noc.

Já vím těch knih dnes bylo moc.

- * -

Ještě znáte to na Jičínsku?