Již nikdy více

Věnováno památce M.D.

Zrovna ten večer zemřel Miles Davis

a mě provázel domů

- nic netušícího

svit sodíkových lamp

             zažloutlých

s přicházejícím podzimem

 

Bylo mu pětašedesát

a mě ovanul dech rozvitých růží

a zralých jablek za plotem

 

Pak v ranním tisku

malá černá zpráva

- ta tiskařská černˇ byla jaksi černější

a studená

a mi z toho smutno na duši

až hřbetem ruky stírám slzy

 

To pro ten okamžik

- kdy s pevně přitisklými rty

kouzlil to´ny

a dal tak život své trubce

za cenu oroseného čela

 

 Již nikdy více

 

A já ty ty to´ny skrývám

 pod podrážkami střevíců

jež prošly ten večer ulicí

 

 

---