Gabriel

Polož své tělo blízko mého,
čti mi,
čti mi třeba tu Lauerovou,
co máš na polici,
mluv skrze ni,
skrze ženy,
muže.
Vpisuj mi ty slova do kůže
jazykem,
voskem.
Polož mi ruku do klína,
tepe,
touha se rozlévá jako láva,
zprava,
zleva,
mísí se.
Ve jménu Otce,
v celé Tvé nahotě,
tělem,
silou,
věř mi!
O kousek vedle Tebe,
já,
žena,
z krve a vína zplozená.
Čti mi
o pravdě,
bolesti,
o štestí a odlož si křídla,
v noci se nelítá.
Umlč má ústa,
která mají stále hlad,
umlč je masem,
zahal mé tělo pažemi,
chraň mě,
drž mé teplo,
vlhko,
svírej mě,
zatni pěsti,
nedýchej.
Proplétej se do mých prstů,
slibuj,
dýchej mi na krk,
šlapej na chodidla,
vkrádej se do všech mých komnat
jako zloděj.
Uštkni mě,
zotroč si mě svým jedem,
neboj se,
ve tmě,
zůstanu s Tebou
až do rána.
Na podleze,
chlad
bodá jako jehly
do zad,
stehen,
do hlavy.
Paprsek ranní šedi,
pachuť v ústech,
zapomenuté perutě,
z okna zbyly jen střepy.
Tělo,
na betonu,
blíž k bohu…