NA DNĚ

NA DNĚ

JAKO HVĚZDA NA OBLOZE

BOLÍ OSTEN, CO JE V NOZE

MALÁ MYŠKA NESE SI DO NORY

OŘÍŠEK

S MASKOU A S PLOUTVEMI

ZDRAVÍM KOLEMJDOUCÍ

PŘÍŠERNĚ TĚŽKOU CHVÍLI

CO TESKNÍ NAD SLINOU

NEURONĚNOU

KRESLÍM SI POVĚTŘÍ

CO LÉTÁ KOLEM

DO TVÝCH VLASŮ

PTAČÍHO CHMÝŘÍ

ZLOBY, KRÁSKY, VŠECHNO VÍŘÍ

TULEŇ SE POHNUL

PO NOZE SJELA MU KAPKA

SLANÉ VODY

DĚLÁM PONORY

JSI MŮJ KORÝŠEK

Jako hvězda na obloze

bolí osten co je v noze

(ač u pramene jsem, žízní hynu - Villon)

Malá myška nese si do nory

dělám ponory - - - motiv dna, nory -- podvědomí

           X 

oříšek, můj korýšek -- poklad na dně  (cit, láska)

s maskou a s ploutvemi

zdravím kolemjdoucí -- neustále v myšlenkách - mimo ostatní lidi- /SLON V PORCELÁNU/ 

příšerně těžkou chvíli

tesknící nad slinou

neuroněnou -- sarkastický výsměch "utrpení" z lásky (že jde vlastně z části dost o touhu - slinou)

kreslím si povětří ... - myšlenky, které mění: v básni jsou skoro personifikované - hýbou s vlasy, všechno rozvíří a není to už tak těžké

tuleň se pohnul .. i přesto, že plakal, začíná znovu se hýbat a přestává být ustrnulý na svém vlastním smutku (ale kapka slané vody mohla být i z moře,že? má to tu oba významy )

konec, je vlastně motiv koloběhu, smíření s tím, co už bylo naznačeno na začátku :)) (vlastně na to odkazuje totožný rým a skoro totožný smysl)

(a důvod smutku, to je přece ta hvězda, kvůli níž cit bolí jako osten v noze,

..snad každý byl někdy nešťastně zamilovaný

a nacházel se kvůli tomu "NA DNĚ")