Včelí kamikaze

U bráchy na venkově jsme měli už druhé letošní „medobraní“. Když přijde ta pravá chvíle, tak u něj totiž funguji jako hlavní odvíčkovávač a vytáčeč plástů a následně stáčeč medu. Za tuhle terminologii by kdejaký ostřílený včelař asi obracel oči v sloup, ale já tomu tak říkám. Všechno šlo jako po másle, až jsem se divil, že jsem nekoupil žádné žihadlo. Už jsme měli takřka hotovo, skoro sedmdesát litrů medu v konvích, když přišel zlomový okamžik celého dne.

Brácha měl včelky vždycky hrozně krotké, tedy až do tohoto víkendu. Sám je zkušený včelař a na nějakém žihadle mu nesejde, a že jich za sezonu pochytá. Nechtěně ovšem praštil do jednoho z úlů, zrovna když v něm kontroloval plásty pro vybrání, a milé včelky to vytočilo do naprosté nepříčetnosti. Sešikovaly se a zahájily frontální útok nejen na mého bratra, ale i na druhého začínajícího včelaře, který přijel za bráchou na zkušenou. Nezbývalo jim nic jiného než vzít nohy na ramena. To jsem ještě zdaleka netušil hrozící nebezpečí.

V klidu si sedím při pauze u kávy na pergole a najednou na mě jedna dobračka podnikne nálet hodný kamikaze. Nemohl jsem se jí vůbec zbavit. Takhle dotěrnou včelu jsem snad ještě nezažil. Když už jsem si chtěl po tragikomickém poskakování a pobíhání po zahradě vydechnout v domnění, že jsem ji setřásl, tak mi ta bestie stačila bodnout – do prstu. To je v pohodě, takových žihadélek už jsem dostal a maximálně mně to trochu nateklo. Jak jsem se ale záhy dozvěděl, tak se bráchovy mírumilovné včelky, které neznají nic než lopotu a snášení nektaru pro dobré výnosy svého pána, nejspíš zkřížily s nějakými bestiemi ze včelína pod lesem, které tam nebývaly a staly se z nich nebezpečná minimonstra. Otekl mi nejen prst, ale dostal jsem z toho žihadla kopřivku po celém těle, která mi svěděla úplně šíleně, zaléhaly mi uši, točila se hlava a zrudnul jsem jak poslanec KSČM při marném hlasování proti pravicovým reformám. Naprosto jsem nebyl schopen žádné další akce. Naše mamka je na včely na rozdíl ode mne (možná tedy do onoho dne) alergická, takže mívá vždycky po ruce jako první pomoc aspoň zyrtec. Pokud ji tedy nemusíme vést přímo do špitálu na kalciovku. Tak jsem si jeden vzal a do hodiny jsem byl z nejhoršího venku. Do rána jsem měl ovšem ruku jako boxerskou rukavici.

Mé nadšení pro vytáčení medu a dobrý pocit z podílu na „výrobě“ lahodného přírodního produktu se ten den trochu rozplynulo. A nadšení se změnilo v respekt před tímto velmi sofistikovaným hmyzím společenstvím, kterému jsem začal potají říkat malý dobytek. Vykazuje totiž podobné atributy jako dobytek klasický. Je to také užitkové zvíře, staráme se o něj, máme radost z jeho produktů. Nesmíme ho ale nasrat! Před býkem v ohradě máme jakous takous šanci, že unikneme, ovšem před pronásledováním včelího komanda se šance na únik snižuje s množstvím těch malých bodavých bestií. Tak jsme si to, milé včelky, vyříkali. Stejně vím, že příští vytáčení neodmítnu a váš medík budu stáčet o sto šest. Z medárny ve sklepě se ale ani nehnu.