Několik moc dobrích rad, jak vůbec komentovat

Mi milovaní čtenáři, nochsledi, budoucí nochsledi i nepřátelé. Tak sem zase tu, se sfíma radama. To mate radost, že?

Doufám, že uš ste zjistili jakí ste tip a nepíšete zmatení komenti. Ono bi se vám to jednou škaredě vymstilo, víte?

Dnes se naučíme, jak vlastně takoví komenti psát.

Mí dnešní radi se budou tíkat běžních lidi jako ste vy a já. Mrzoutů a vzdělanců ne, přečíst si to ale můžete fšichni, páč jeden nigdi neví jakou perlu se doví co eště nevjeděl.

Tak. Uš dobře víte, že komentovat je nutní, protože diš nebudete, skoro nigdo nebude číst ani ti vaše víšplechti.

A teť, čtete, čtete a každou chfíli narazíte na text, kterému ani za mák nerozumíte. Tíká se to vjetšinou básniček, ofšem není pravidlem.

Říkáte si, tak to sem s toho jelen, o čem to k čertu je!?

Ne, že vás hnet napadne, prásknout to na sebe!

Heski počkejte aš se vijádři víc lidi, pak si to přečtěte co napsali a komentujte f podobním duchu. Není na škodu opčas juknout do slovníku cizích slof a nějakí normální slovo napsat takzvaně sofistikovaně. Hnet stoupne vaše vážnost a lidi si budou myslet, že ste chytří. Jen si to slovo musíte zapamatovat, abi to na vás neprasklo, že si takto pomáháte, chechtali bi se vám a rázem ste za pitomce.

Pokut ste se rozhodli bít za blbce, je to celkem jedno, napište co se vám slina na jazik přinese, to je ta víhoda.

Pokut vidíte, že má někdo hodně komentů a lidi ho chfálí, že je fakt dobrej, chfalte taki i diš nemáte páru o čem píše, to se viplatí.

Hodně fikaná vichitáfka je okopírovat část textu, dát to místo komentu a k tomu hvjezdičku, jakože tadle část je fakt boží anebo na ní leží tíha básně. Ti co tomu rozumí to často tak dělají a aspoň se nemusí namáhat s kritikou, že ano.

Pak je tu ještě jedna možnost a sice hvjezdički samotné.

* - jo, je to dobrí.

**- velmi dobrí.

***- tak to je skfělí text.

***!!! – nemám slof, padám do mdlop, jen tiše zírám!

*********** - no, to je buť nezřízení nadšení, nebo komentátor požil nějakí omamní látki a je nemístně natšení a radostní.

Diš dáváte jen hvjezdički, je vidět, že ste unavení, není vám do řeči ale rádi si přečtete co jiní napsali.

Není dobré to aplikovat na pořát. To je dovoleno jen starím, nemocním a moudrím lidem a i ti opčas ještě napíšou nějakí to slovo.

A teť pozor. Ne že vás napadne chválit každou hovadinu!

To je můžou jen dobráci a i ti bi měli mít trochu soudnost.

Sem tam není ot vjeci autorovi něco vitknout, nebo poradit, i diš se na vás většinou zmínění pjekně nasere.

Je zajímaví, že dobří autoři se nenaserou, ale popřemýšlí a často na vaši radu dají.

Většina špatních autorů skáče fsteki metr a půl visoko, vichrlí na vás spršku jedovatích otpovědí, často se i sami pochfálí jaci sou skfělí básníci a poučí vás o čem je poezie, abiste vi debil bil konečně f obraze. Pak vám vjetšinou skočí na vaše díla a nahlas se chechtají, co to píšete za chujovini a že se uš ničemu nediví.

Je to sice nepříjemní, ofšem opčas fakt nutní.

No a diš tak budete poctivě číst a komentovat, najednou zjistíte, že uš tomu začínáte rozumjet, co píšou ostatní.

To je radostná událost a říká se tomu osobní růst, nebo tak nějak.

Já osobně mám moc ráda i ftipní diskuse pot díly. Nebraňte se tomu a nepište jako nějakí blbí šulin, že diskuse se má tíkat jen díla samotního.

Jednak se pobavíte a leckdy je diskuse mnohem zábavnější neš dílo samotní, a pak, dobře to vipadá, diš máte hodně komentů.

Jen se podívejte na profili některých autorů. Jeden, nula, dva, nula, nula, nula, jeden. No uznejte sami, není to smutní obrázek?

Tak sem vám poradila jak nejlépe sem umjela.

Vzhůru do toho. Přeju mnoho podařeních komentů a skvělou zábavu.