Prazvláštní existence

Prazvláštní existence 

Existence ubohá,

cítíš se jako nahá.

Procházíš naším světem

se svým třeskutým žalem.

Tak moc hezká duše tvá,

navrh jaksi ošklivá.

Tak nespokojená s tím,

že tvůj den je jenom splín.

Chodíš jako myška tiše,

chováš se vždy ke všem plaše.

Odsuzuješ lidskou krásu,

ale tony tvého hlasu,

říkají něco jiného,

nabýváš dojmu zvláštního.

Stamiliony míst projdeš,

stovky lidí denně potkáš,

bez černi se neobejdeš,

nad sebou neustále lkáš.

Lidí tě zří, slyší, vidí,

říkáš si,že jen závidí,

když tě potom ignorují.

Ach,svět opovrhující!

Tmavé kruhy, bílá kůže.

Kdopak zato asi může?

Černá, a prázdný tvůj pohled.

Kdypak si pozbyla rozhled?

Jsi nikde, zároven všude,

jak to s tebou sakra bude?

Lidé vidí, nemysli si,

ale přes vnitřní kolizi,

jednoduše odmítají.

Ach, svět opovrhující!

Přestan konečně už plakat,

zvláštní dívko černobílá!

Začni se očima koukat,

štěstí se ti nevyhýbá!