Jsem blbůstkář

Přiznám se. Tak jako spousta jiných i já od určitého věku snil, že se stanu spisovatelem. Byl jsem plný optimismu a neutuchající víry, že právě ta má díla budou všichni chtít. A z počátku to skutečně nevypadalo špatně. Má dílka oceňovali jak kamarádi a spolužáci. Tak dokonce i učitelé češtiny. Mé slohy byly vždy za jedna. Většinou dokonce doplněné pluskem.

Jenže člověk po nějaké době vyroste a možná i trošku zmoudří. Nebo si jen přestane věřit a nevěnuje svému snu další úsilí. Dnešní konkurence je obrovská. Autorů je najednou snad více než knih. A je zajímavé, že u spousty lidí to začalo ve chvíli kdy natočili pána prstenů. A  pak přišel Harry Potter od J.K. Rowlingové. Jejíž zázračné úspěchy lidem tak nějak dodali naději. Najednou se našlo spousta snílků. Přesně takových jako jsem jako malý býval já.

Narozdíl od většiny z nich si já už uvědomuji jak těžké je prosadit se na trhu. Už z pozice obchodního zástupce. Těch faktorů, které jsou potřeba k získání slávy na poli, kde se bojuje slovy je mnoho. Ale i tak mám dobrý pocit ze svých nápadů a děl. Už nejednou se mi stalo, že nápad, který jsem si zapsal do poznámek třeba před deseti lety se v dnešní době vyskytne v novém filmu.

Možná právě tenhle fakt a potřeba občasného psaní. Mě donutili hledat na internetu nějakou komunitu spisovatelů. A myslím, že tady to celkem újde. Jenže na dlouhá díla nemám čas. Tak jsem začal psát rýmovačky. Jednoduché rádoby básničky bez dodržování některých pravidel a sem tam se vyskytující nechtěnou chybou. A popravdě se mi líbí hlavně takováhle jednoduchá díla. Nedokáži ocenit skutečnou poesii. Až na pár vyjímek.

Baví mě diskuse s Octopem i hádky s Papouchem. A právě ty drobnosti mě tu drží i přes špatné kritiky. Jsem blbůstkář a blbosti píšu. Tak se nemohu divit. Vždyť blbost se oceňuje snad jen  v politice...