Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Utajený

31. 07. 2011

888

Autor

Jull

Když na něj myslím, musím se usmívat.

Když na něj myslim, tak se v odrazu na okně autobusu objevuje plachý výraz otupělé blažnosti.

Pak, na něj myslím, když jdu po ulici, přemýšlím, co by, kdyby. Představuju si, co by řekl, pak si uvědomím, že by to neřekl, protože, jsem tak hloupá, já ho neznám.

A cítím jak znatelě rudnu a jak mě přepadá hysterie a nekonečný stud, když si představím, že by mohl nahlédnout do mých myšlenek a vidět všechny ty pitomý věci, co si sním. Pak mě dostihne přesvědčění, že to tak je a bezděky se chytám za hlavu.

Údery Srdce Oddělují Vteřiny Ponížení

Zastavím se uprostřed mostu a rvu si z krku šálu, nemůžu dýchat a chce se mi křičet a brečet nad svou trapností, lidi procházejí kolem, uvědomuju si, co dělám, uklidím se ke straně, opírám se o kamenné zábradlí, dívám se dolů do řeky, ale ty vlny nejsou vlastně vidět, přes všechny představy co nechci, nesmím mít.

Holčička se zmrzlinou z McDonalda prochází mi za zády, nevadí jí, že je zima a já rozepínám knoflíky košile u krku, abych tu zimu přivítala. Stydím se. Stydím se tak, jak se jen člověk může stydět.

Ale když na něj myslím, stejně se musím usmívat.