Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

25. SUPERKOULE - dílo č. 7

03. 08. 2011
6
10
975

Salve Franto

Ne nemačkej to, čti, já tě vidím, tak to nevyhazuj, musíš číst ať víš. Hele, máš na sobě
tu růžovou pruhovanou noční košili, dole nic, každou ponožku jinou, drbeš se na zadku
a pochopitelně si zapaluješ nové cígo, nehořlavé když netaháš, hodně tě to sere a v duchu si říkáš,
kurva proč. Zakašlals.
Vidíš, máš to marný, teď dočteš i kdybys nechtěl a kroutit hlavou ti nepomůže, tak toho nech,
jo? 

Známe se známe, sic ne moc, ale hele, mezi čtyřma očima, kdo se zná? Nebo sis snad 
někdy myslel, že si budeš psát? Ani ve snu, to vím já. Jsem v nás. Tlačící slza, zatajený dech, 
pocit něčeho, ta malá dušička, malilinkatá když se bojíš, fluidum tvého těla. 
A nehul.
Je tu super, parádně, jo a víš jak jsem říkal není a představ si je. Fakt že existuje. 
Takovej bezva týpek, ruku nepodá, cítíš jak se usmívá, chápe, mlčí. Můžeš se vykecat bez rizika
a to kolem je opravdu božské. 
Onehdy jsem sledoval jak nevíš kudy kam a přitom to byl takovej prťavej kousek od cíle,
příště nevyblbuj a dej si raděj většího frťana, nebo víc lahví. Hlavně nekuř. 
Tělo bez duše je slabé, pamatuj.
Včera jsme byli procítit přítomnost, počkej, asi ti musím něco vysvětlit, jen nevím jak 
to napsat. Pokusím se.
Bylo to včera, ale ne tady, tam kde jsi bylo včera. Dnes je kolem tebe včera a zítra, tady to neplatí.
Chápu, že tělo nechápe, dám příklad. Pukne ti srdce, z lásky. Schránce je to jedno, snad jen sex, 
ale to zvládneš sám, půst (připomíná masopust, něco jako sadomaso), nebo zaplatíš. 
Ale já vsáknu do sebe to neurčité bez času, barvy, zápachu. Hlodá, hlodá, uhlodává. Ty chřadneš
mojí vinou a proto jsem tady, naučit se, než vrátim se k tobě umřít. 
Nezapaluj si.
Učili nás, ono tam v podstatě nikdo nebyl, jen my, no my, jen byli a kolem ten pocit. 
Špica.
Že ústa používáš zbytečnými slovy. Věděl jsem to, známe se. Kolikrát ti to mlelo a já nic, jen ti to zvedlo tlak a vrtěl ses tak nějak divně. Někdy se jí povedlo ukecat. 
Tě. 
Nechápal jsem co z toho máš, ve mně se hroutilo steskem, teplem, láskou z přítomnosti 
kterou jsem miloval, taky sis s ní spal, neříkej žes zapomněl, pozdravovat nemusíš, ona ví.
A … to je ta hlavička hřebíčku. Věčná přítomnost.

Přesunu pocity z tvého teď. Zjeví se pravda, už se těším, jsem zvědavý kolik nás je, 
no nás … Ještě ti napíšu, nebo zavolám, pořád máš stejné číslo těla, že?

P.S. Nečuď pořád, rád bych se měl kam vrátit pro smrt, pa příteli, stýská se.


10 názorů

VŠEM ...OD "...jen nevím jak to napsat.Pokusím se." Risknul jsem,není to určeno pro plynulé čtení,ale k přemýšlení o slovech i jednotlivých větách. Proza pro psychoanalytický rozbor filozofie :)

kóza
05. 08. 2011
Dát tip
kdo by to do blbounka řekl?

SOUDa
04. 08. 2011
Dát tip
mě taky přijde první část jako dobrý nažhavení ale pak se přidává zmatek...

Jo, škoda jen, že autorovi v půli došel dech, nebo nesebral dost odvahy ukončit dopis včas. (Dost bych se divil, kdybych autora nepoznal. A nehul!)

heartrate
04. 08. 2011
Dát tip
mně se to líbí, fakt že jo.. v Superkouli vždycky odpouštím, že dílo není perfektně vybroušený, a některý místa jsou super (bezva týpek, ruku nepodá :)). Jsem zvědavá, kdo to psal, tenhle styl mi není povědomý a dávám tip

avox
03. 08. 2011
Dát tip
je to spíchnuté horkou jehlou a je to škoda, jako telefonát bych si to dovedla představit, při psaní dopisu člověk přece jen více váží slova...

škoda že je to napsané v rychlosti. mohl to být nejlepší kousek z celé série...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru