Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se25. SUPERKOULE - dílo č. 7
Autor
soutěž KOULE
Salve Franto
Ne nemačkej to, čti, já tě vidím, tak to nevyhazuj, musíš číst ať víš. Hele, máš na sobě
tu růžovou pruhovanou noční košili, dole nic, každou ponožku jinou, drbeš se na zadku
a pochopitelně si zapaluješ nové cígo, nehořlavé když netaháš, hodně tě to sere a v duchu si říkáš,
kurva proč. Zakašlals.
Vidíš, máš to marný, teď dočteš i kdybys nechtěl a kroutit hlavou ti nepomůže, tak toho nech,
jo?
Známe se známe, sic ne moc, ale hele, mezi čtyřma očima, kdo se zná? Nebo sis snad
někdy myslel, že si budeš psát? Ani ve snu, to vím já. Jsem v nás. Tlačící slza, zatajený dech,
pocit něčeho, ta malá dušička, malilinkatá když se bojíš, fluidum tvého těla.
A nehul.
Je tu super, parádně, jo a víš jak jsem říkal není a představ si je. Fakt že existuje.
Takovej bezva týpek, ruku nepodá, cítíš jak se usmívá, chápe, mlčí. Můžeš se vykecat bez rizika
a to kolem je opravdu božské.
Onehdy jsem sledoval jak nevíš kudy kam a přitom to byl takovej prťavej kousek od cíle,
příště nevyblbuj a dej si raděj většího frťana, nebo víc lahví. Hlavně nekuř.
Tělo bez duše je slabé, pamatuj.
Včera jsme byli procítit přítomnost, počkej, asi ti musím něco vysvětlit, jen nevím jak
to napsat. Pokusím se.
Bylo to včera, ale ne tady, tam kde jsi bylo včera. Dnes je kolem tebe včera a zítra, tady to neplatí.
Chápu, že tělo nechápe, dám příklad. Pukne ti srdce, z lásky. Schránce je to jedno, snad jen sex,
ale to zvládneš sám, půst (připomíná masopust, něco jako sadomaso), nebo zaplatíš.
Ale já vsáknu do sebe to neurčité bez času, barvy, zápachu. Hlodá, hlodá, uhlodává. Ty chřadneš
mojí vinou a proto jsem tady, naučit se, než vrátim se k tobě umřít.
Nezapaluj si.
Učili nás, ono tam v podstatě nikdo nebyl, jen my, no my, jen byli a kolem ten pocit.
Špica.
Že ústa používáš zbytečnými slovy. Věděl jsem to, známe se. Kolikrát ti to mlelo a já nic, jen ti to zvedlo tlak a vrtěl ses tak nějak divně. Někdy se jí povedlo ukecat.
Tě.
Nechápal jsem co z toho máš, ve mně se hroutilo steskem, teplem, láskou z přítomnosti
kterou jsem miloval, taky sis s ní spal, neříkej žes zapomněl, pozdravovat nemusíš, ona ví.
A … to je ta hlavička hřebíčku. Věčná přítomnost.
Přesunu pocity z tvého teď. Zjeví se pravda, už se těším, jsem zvědavý kolik nás je,
no nás … Ještě ti napíšu, nebo zavolám, pořád máš stejné číslo těla, že?
P.S. Nečuď pořád, rád bych se měl kam vrátit pro smrt, pa příteli, stýská se.