Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Epitaf

04. 08. 2011
1
2
705
Autor
garmonbozia

 

 

Stoupáme do schodů, ve vzduchu vůně parfémů

Těla co přešla přede mnou – malátná, z tmavých nor,

Z nichž ráno vylezou a ruší svoje pachy, otírají je,

Zahalují plát po plátu do látek, které předtím máčeli

V kapalinách; suší a přikládají je ke žhavým železům;

Zahalují se, skrývají, potírají výluhem z chemikálií.

 

Tvor co se příliš nebojí a nemá nouzi a chce stále víc,

Nutně pak dojde k bodu, ve kterém objeví to, co bylo doteď ve skrytu.

Dluh. Kdyby nejlépe, potom dluh na sobě – a poskočí zas dál

A běží ulicí, jak liška co se plíží zadávit:

A splatí jej – vyjede s firmou ven, rodinu vezme plavat.

 

Jsou ale dluhy, které se nezaplatí jinak než zaráz; protože úrok přetekl:

Radim Sixta. † 20.4.2010


2 názory

Max Hutar
05. 08. 2011
Dát tip
Líbí se mi to, je to civilní, nejsou tam použita žádná klišé ani kýče, přesto určitá mystičnost, až symbolismus, "malátná těla, co přišla z tmavých hor". Jenže kde jinde je člověk symbolista, když ne na pohřbu? Báseň se váže ke konkrétnímu úmrtí - jsou zde narážky, které nikdo zasvěcený nepochopí, ale přesto nepůsobí rušivě, báseň se dá číst i z dálky, skutečně zde zemřel člověk. Autor se nebojí vejít hloubš k mrtvému - zabalování do látek evokuje Krista a Turínské plátno (Kristus je symbolem i smrti jako takové), chemikálie korespondují s voňavkami... Překročení hranice smrti otevírá dluh, to, co mohlo být prožito, nebýt předčasné smrti. Pokud je to dluh jenom "na sobě", je to ještě nějak fér, ale co čas, který dluží mrtvý svým blízkým"? A to bych mohl pokračovat ještě dlouho. Ani k lišce jsem se nedostal. Líbí se mi to a dávám tip.

Honzyk
04. 08. 2011
Dát tip
smutny moc...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru