Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMeruňka
Autor
Adien
"Lucko! On jí napsal!!! Chápeš to? a mně pořád ne!"
Ani se mi tu zprávu nechtělo číst a navíc na ni ještě mile a chápavě odpovídat.
No a? Stejně si z ní dělá určitě jenom srandu, stejně jako z tebe....
vyťukala jsem a chvíli si text zálibně prohlížela. Představovala jsem jsi jakej by asi měl krásnej účinek. Potom jsem zprávu upravila na
Vždyť si z ní dělá jenom srandu...
a stiskla Enter. Na obrazovce hned zablikal úlevnej smajlík, teda zablikal by, kdyby se z druhýho kontaktu neozvala salva oslavnejch zpráv
Napsal mi, napsal mi, napsal mi...!!!
Musela jsem se usmát, i když trochu hořce.
Nechce tě, nechce tě, stejně tě nechce...!!!
Zas jsem si chvilku prohlížela svoje malý tajný vítězství, ale poslala jsem jí jenom smajlíka.
Ten kluk se u nás ve škole objevil koncem ledna a způsobil menší poprask. Přijel až z Egypta, byl vysokej, snědej, černovlasej, vždycky přátelsky naladěnej a galantní. A zbožňoval blondýnky, což se projevovalo nejenom lascivníma pohledama. Měl spoustu peněz, oblékal se střídmě, elegantně a draze a nosil nám všem pořád malý dárečky. Jo, byl zkrátka k sežrání. Jednu vadu teda přece jenom měl – že nebude umět česky, to by tolik nevadilo, ale on neuměl ani anglicky. Prvních pár dnů mluvil jenom arabsky. Postupně se do angličtiny dostával, ale šlo mu to dost těžko – vlastně uměl anglicky jenom psát krátký větičky na kousky papíru, když něco potřeboval. To mělo za následek jediný – nikdo nevěděl odkud je, proč je v Čechách a jak dlouho tu bude. Což ovšem většině blondýnek ze školy nevadilo a stále se ho snažily dostat minimálně na kafe. Jezdil do školy nenápadným tmavým autem a stejně tak z ní i odjížděl. Nikdo nevěděl kde bydlí, jistý ale bylo, že na žádný ubytovně nebo hotelu to není.
Byl prostě superkrásnej, supersladkej a supertajemnej – jak z dívčího románu, co?
Hádáte správně – já na něj nikdy takovej názor neměla. Ať si tu klidně nějakej egypťánek okouní, když se chce naučit anglicky, a není mu to blbý, proč ne. Mě do toho ale prosím netahejte. Přezíravě jsem sledovala tu jeho „roztomilou“ snahu „začlenit se“ do kolektivu, do kterýho patřil snad ještě dřív než přijel. Ne že by se nesnažil taky o mě, dvořil se každý holce kterou jenom zahlíd, já mu na to ale zkrátka neletěla. Byla jsem díky tomu trochu vyřazená z kolektivu – ty holky který ho ve skupinkách sledovaly jak jde na záchod a chichotaly se když se na ně usmíval, mě zkrátka vyřadily, protože jsem nesdílela jejich nadšení z černovlasýho boha. Naopak tam bylo ale pár těch, kterých mi bylo fakticky líto – ty se do něj totiž totálně zabouchly. Seděly v lavicích, žádných společných honů se neúčastnily a vzdychaly když jim přines kytičku, prstýnek nebo se na ně usmál a zamumlal arabsky pár svůdných slovíček. Vždycky jsem si říkala že si z nich určitě dělá srandu, říká jim něco jako „moje teta má zelenýho hrocha“ a baví se tím jak ony z toho rudnou. Minimálně já bych to tak dělala. Těm holkám to ale bylo jedno, zarudlé se usmívaly a na oplátku mu česky roztřeseným hlasem sdělovaly, jakej je úžasnej, že na ně mluví.
Jmenoval se Faruq, ale holky mu, ještě dřív než to dokázal sdělit ostatním, říkaly Mumu, protože si myslely že se jmenuje Muhammad, jako snad každej egypťan. On na to rychle začal slyšet – i když mam pocit že v arabštině to znamená minimálně něco jako prdel, protože se tomu ze začátku děsně chechtal. No a já mu říkala Fando - je v Česku, tak ať si zvyká...
Teď březnu už ale Mumu anglicky začínal docela dobře vnímat. A holky se pořád předháněly v tom, která bude originálnější – Lulka mi psala něco o tom, jakou měl dneska pěknou košili, a Péťa pro změnu vychvalovala jeho skvělou angličtinu:
Lucko, on ví jak se řekne rande!
Uchechtla jsem se.
A pozval tě na něj?
14:26 Péeéťulinka 4.3.2010
Nepozval, jenom se ptal kdy se to použivá...
Už mi to ani nepřipadalo vtipný, jak jsem z nich byla otrávená. A ke všemu někdo zvoní.
Za dveřma stál on.
O hlavu vyšší než já, pod černou rozhalenou košilí svítil na jeho tmavé kůži kovový přívěsek – zřejmě dárek od nějaký ctitelky.
Ucítila jsem slabý závan jeho parfému, když jsem ustoupila, aby mohl projít dál.
„Nazdar Fando.“
„Hi, Lucy.“ Na chvíli se zarazil, ale ticho téměř okamžitě prorazila salva arabských slov, která se ozvala z kuchyně – moje mamka tam zas pekla nějakou dietni specialitu.
Prosmýkl se kolem mě a odběhl do kuchyně.
Hádáte správně. To černovlasý nadělení bydlí u nás.