rozhodnutí

tma je tu až za roh

zakopl o plechovku s vodou pro psa

s rukou plazící se po oprejskaný zdi se došoural k pelechu

pod lesklou, klouzavou a studenou, prošitou dekou funí starý svraštělý tělo jeho družky

sundal si trenky s pruhem a ponožky, hodil je poslepu někam směrem k židli, odstrčil její prdel ke zdi a zalezl k ní

byla tu v tuhle dobu už dost zima, nezbývalo než se picnout čůčem a přitisknout se na její svraštělou kůži, která beztak nehřála

podrbala se na rameni a přitom ho loktem praštila do oteklýho rudýho obličeje, skoro nic necítil, ale pro klid duše si nahlas zanadával

pod pelechem se vrtěl pes, jak si drbal zablešenej hřbet, míhající se tlapkou šustil o pružiny  spodku toho jejich hnízdečka lásky

nesnášel usínání, tupě zíral, už se rozkoukával v tý černotě, a zároveň nechutně střízlivěl, přicházela zima a bolest

vztekle odhodil deku, jak vstával, šlápl na tlapku psa, který jen zakňučel a zalezl hlouběji pod pelech

seděl na kraji, drbal si záda až kam dosáhl, přemýšlel co by ještě vypil, ale nic tu nebylo

podél zdi se došoural ke dveřím, na chodbě strašně smrděl záchod, poblil se

"kurva", špičkoval a šáhnul za dveře pro nějakej svetr na věšáku

utíral ty zkurvený zvratky, zdálo se mu, že je v nich krev

seběhl do přízemí, kolem vrátnice ven

svetr hodil do popelnice

asi se nevrátí