Harry Potter a Černá tma

Nebylo mi souzeno jít cestou jako ostatní, protože jsem šel nad osudy a proplouval mezi nimi, tou podivnou myriádou světel vycházejících z lidských bytostí. Občas jsem je chápal, občas ne, občas jsem se velmi podivoval, jak jsou některé věci vůbec možné a občas blahosklonně přihlížel.

Netrvalo dlouho a byl jsem uvržen tam dolů, mezi lidi, abych poznal na vlastní kůži, co všechno je doopravdy možné.

Ne, nejsem Ježíš Kristus. Jsem člověk, alespoň tomu zatím vše nasvědčovalo.

*

Dobře, dobře. Vidím, že trváte na svém - Harry Potter, ten malý šikula s brýlemi, který si nikdy nezasloužil být vyvoleným, ale prostě se jím stal, ten Harry stanul na malé skalce a hleděl dolů do borovicového lesa.

"Voděnku?" usmál se potutelně Albus Brumbál a olízl si rty.

"Ne," odpověděl Harry a pozoroval Brumbála, jak si přihnul.

"Harry, ty nemáš vůbec žádná ramena a to už jsi dospělý. Vůbec mě nepřitahuješ." odplivl si Brumbál. Potom se usmál pod vousy. Po několika dnech cesty to uvidím úplně jinak. Opět si přihnul vodky.

*

Hledal jsem smysl života, ale nalézal jen podivná zákoutí, která vlastně nikam nevedla. Jíst, pít, spát, souložit, dýchat. Možná něco dokázat. Ale co?

Zasadit strom, zplodit dítě, postavit dům. To už asi ne.

Změnit svět. Možná.

Zjistit, k čemu to tu všechno vlastně je. Prakticky nemožné.

Začalo pršet a trvalo to dlouho. Seděl jsem doma a kouřil trávu, potom jsem si šel zahrát něco na počítači.

Zabíjet čas. Proč ne, pokud nevíte, k čemu to tu celé je, tak je vlastně stejně tak nějak jedno, co děláte.

I ten Harry Potter se mi zprotivil. Ve stálém hledání správné míry tolerance, ve snaze postavit se do toho nejjasnějšího světla, ve snaze dělat věci jenom dobře mi došlo, že nejspíš skončím jako starý ubručený dědek, který bude na všechno nadávat.

To je to nejhorší, nikdy nevíte, co s vámi bude za deset let. Pomalu na tuhle pravdu přicházíte, pomaličku vám to dochází, pomaličku si uvědomujete, že po vašich pravdách, za které byste teď dali ruku do ohně, za dalších deset let sami plivnete.

*

Šli dlouho, až k vysokým skalám a když prošli těmi skalami, viděli obrovskou louku.

"Gandalfe, Gandalfe, vždyť to je olifant!" vykřikl nadšeně Harry Potter a kdyby ho Brumbál nechytl za ruku, snad by se k němu i rozeběhl.

"Musel jsem to kouzlo poplést," řekl si Brumbál. "Vodka dochází a Harry je blázen."

"Zabiješ zase Sauronova Balroga?" zeptal se Harry a v očích měl jiskřičky nadšení.

"Ano, jistě." odpověděl Brumbál a pomyslel si něco o kryptofašistickém debilovi.

*

Když kluk leží ve vlastních blitkách a nikdo mu nepomůže, nepomůže mu ani ten, který mu měl být nejblíž, je to ta nejbolestnější rána celého života. Jenže v určitých chvílích svého života nemáte sílu některé věci změnit. Když si tu sílu vyčerpáte, nějaký čas přežíváte a potom přijde ubručený dědek.

Pomohl jsem mu, i když jsem ho vůbec neznal. Otřel jsem mu tvář. Mobil, který mu vypadl na zem, jsem mu strčil do kapsy.

Jenže tohle si nebude pamatovat, tohle bude ukryto za oknem opicí, která se mu sadisticky rozvalila za rameny. Jediné, co mu opice ráno pošeptá do ucha bude, že se na něj ten, kterému věřil, totálně vysral a on udělá další krok směrem k té Černé tmě.

Když jsme byli malí, byla Černá tma někde u lesa za hospodou. Smáli jsme se jí a byli si jisti, že se k ní nikdy nikdo z nás nepřiblíží. Možná jsme tenkrát hráli fotbal a večer, když se zešeřilo, jsme seděli na trávě. Bylo ještě dost teplo a odněkud jsem cítili vůni kouře z ohně. Tenkrát jsme si slíbili, že kdyby se někdo z nás k té tmě přiblížil, tak ho zachráníme.

Teď už se neznáme a ten slib už nic neznamená.

Tenkrát bylo jasné, že ta černá tma je tabu. Něco, co jde mimo nás a vůbec jsme nerozuměli, proč se kolem ní ti lidé tak mátožně motají.

Tančili v ní tanec zoufalství a hysterie, plížili se kolem ní, někteří se chechtali jako pominutí, jiní usedavě plakali, ostatní se snažili si kolem ní stavět obydlí v kterých potom žili.

Občas vidíte život přes přesýpací hodiny. I já, když jsem se díval na toho kluka, tak jsem viděl úplně stejnou scénu, jako jsem prožil tehdy já na vesnici. Také on se tehdy vysmíval té Černé tmě. Teď se v ní motal, ale už nebyl nikdo, kdo by ho vzal za ruku a odvedl ven.

Občas to zoufale křičel do světa, ale nepomáhalo to.

*

"Harry, ty můj mladý příteli." Usmál se Albus a zapálil si cigaretu. Oblékl si kalhoty a ještě chvíli pozoroval Harryho, jak se nahý chvěje v noční tmě.

"Měl by jsi se obléct." Řekl mu chladně a přestal se o něj zajímat.

*

Nemělo by to být tak těžké, přemýšlel jsem často. Nemělo by to být tak těžké, vyvést lidi z té Černé tmy. Každý z nich může být můj přítel z dětství a slib, který jsem tehdy dal, je ve skutečnosti stále platný.

Musím se o ně postarat o všechny.

Ale nemám dost sil ani času, abych je po jednom vyváděl. Trvá to dlouho, protože oni z té tmy nechtějí. Neumí z ní odejít. Musíte ho dlouho držet za ruku, sedět s ním v té tmě, hladit ho, když se chvěje a dívá se do prázdna, přikrýt ho, když je mu zima.

A to není všechno.

Je to nebezpečné. Protože ti, co žijí ve tmě, dělají věci, kterým nerozumíte. A protože v té tmě musíte být dlouho, tak v ní musíte také žít. Musíte si v ní pro sebe opatřit potravu, musíte mít místo, kde budete spát, když je déšť nebo zima. Všechno si neseženete, tak musíte na trh a směňovat, musíte si vydělat peníze. Musíte se také bavit, protože to je lidská přirozenost a musíte souložit, protože to potřebujete.

Je to nebezpečné, protože je to těžké. Naučíte se ve tmě vidět a chápat některé věci.

A jednoho dne můžete zjistit, že -

*

"Ano Harry, zjistit, že v té tmě žijete a nemůžete odejít."

"Brumbále," zamyslel se Harry. "Může za tu tmu Voldemort?"

"Ty jsi ale vážně strašný debil." pokýval hlavou Brumbál a podíval se za obzor.

Svítalo.

*

Takhle to nejde, protože byste vyvedli jen pár lidí a nejspíš v té tmě také zůstali.

Musíte to udělat jinak.

Musíte naučit lidi z té tmy odejít samotné. Musíte jim otevřít oči, profackovat je, ukázat jim z té tmy hlouček dětí, který sedí okolo ohniště. A dát jim naslouchat těm dětem, jak se baví o té tmě. Možná si vzpomenou na jeden rozhovor, který kdysi hodně dávno vedli mezi sebou.

*

"A pak se chytí za ruce a všichni budou tančit Brumbále?" zeptal se Harry.

Brumbál chvíli mlčel.

"Měl jsem fakt vzít Weaslyho."

*

Problém Černé tmy je, že se může rozplynout. Že se může změnit a stane se z ní místo přijatelné pro život.

Není to tak těžké, stačí se vzdát pár věcí. Opustit pár věcí a žít bez nich. Ale musí to udělat všichni. Každý sám za sebe.

A čím více lidí to udělá, tím více ostatní uvidí, že nechtějí žít ve tmě. Že chtějí vlastně něco jiného.

Ani já už nikdy nepůjdu nad osudy. Nadýchal jsem se tmy a bude ve mně pořád. Ale pokud to všechno dopadne, a Brumbálova a Harryho cesta bude úspěšná a moje cesta bude úspěšná, nakonec kolem budou lidé, kteří vás vezmou za ruku, pokud byste se snad chtěli k té tmě přiblížit.

You wish us luck.