Prašť hlavou do zdi, ať je to punk

     Na parkovišti před letištěm Santa Lucía zastavil linkový autobus. Cestující se z něj okamžitě vyhrnuli ven ve snaze uniknout příšernému horku a vydýchanému vzduchu uvnitř. Bylo skoro komické sledovat výrazy lidí, na které venku padlo ještě větší dusno. Po schůdcích u předních dveří autobusu se dolů pomalu, ale opravdu pomalu, sunul pán důchodového věku. Prakticky vzato jako jediný z cestujících neměl v podpaží propocené fleky. V jeho případě se totiž koláče sledovanosti táhly přes celou havajskou košili velikosti „hrozně moc XL“.

     „Tohle se vážně nedá. Tohle je fakt punk,“ projelo Punkymu hlavou ve spojitosti s příšerným zápachem před ním stojícího obézního důchodce. Ten se konečně sesunul ze schůdků a Punky rychle seskočill za ním. To, že autobus zastavil na parkovišti před letištěm a ne přímo „před letištěm“ znamenalo, že Punky musel ujít ještě skoro 1,5 kilometru do odbavovací haly. Slunce pálilo opravdu hrozně a jeho černé oblečení situaci moc nenapomáhalo. Záda měl zapařená od malého odpadkového koše, který používal místo batohu. Skrz díru ve víku visela ven hlava krysy. Zdálo se, že Sid snáší vedro ještě hůř než jeho pán.

     Ve chvíli, kdy se před nimi otevřely dveře prosklené haly dosáhlo Punkyho pocení maxima. Pot mu dokonce odplavil gel z levého spánku a vlasy na něm se teď neforemně kroutily do všech stran. Ne, že by to byl takový rozdíl oproti normálu, ale Punky z toho byl docela rozhozený a nervózní. Proto ihned vyrazil směrem k velkým cedulím WC. Po cestě si přetočil koš ze zad na břicho a začal se v něm hrabat. Levou rukou vytáhl malé kožené pouzdro a lahvičku s průzračnou kapalinou. Druhou rukou drbal Sida střídavě na druhé a třetí bradičce. Obsah jeho levačky definitivně přesvědčil muže z ochranky, který Punkyho sledoval už od jeho vstupu do haly.

U páchnoucích záchodků Punky s nadšením zjistil, že zrcadla jsou před toaletami a tak se smradu alespoň částečně vyhne. Což trochu zklamalo Sida. Punky odšrouboval lahvičku a sáhl do pouzdra. Vytáhl černý hřeben. Přes jeho zuby nacvičeným pohybem přelil cukrovou vodu a začal se upravovat. Muž z ochranky se zastavil s výrazem totálního překvapení. Po pár vteřinách se rozesmál.

Punky si několik minut rovnal „číro“ a druhý muž se celou dobu nepokrytě smál. Když Punky doupravil vlasy, otočil se na muže z ochranky a procedil skrz zuby:

„Prašť hlavou do zdi, ať je to punk. Jestli je číro dobrý, tak to vydrží. Ale to ta tvoje pleška asi taky. Punk už je dávno jinde, chlape.“

Pak se otočil, sbalil hřeben, pouzdro i skleněnou lahvičku, kterou zatím stihl Sid vylízat, a vydal se k terminálu. Muž z ochranky se ještě stále smál a nevěřícně koukal za Punkym.

U přepážky byla krátká fronta. Lidi vcelku rychle postupovali, což se Punkymu líbilo. Hrozně nerad v životě na cokoliv čekal. Konečně se dostal k přepážce.

„Příjemný den. Na jaké číslo máte rezervaci?“ spustila mulatka za přepážkou.

„Nemám rezervaci.“

„Aha. Velice se omlouvám. Takže kam máte namířeno?!

„Irák. Jednosměrně.“

„Irák? Kam přesně?“

„To je jedno. Hlavně co nejdřív.“

„Měla bych tu několik volných míst v letu 673 do Bagdádu. Odlet je stanoven na 16:30. Budete cestovat s přáteli nebo sám?“

„Se Sidem.“

„Takže dvě sedadla?“

„Ne, hodím si ho na klín.“

„Velice se omlouvám, ale bezpečnostní směrnice nepovolují děti na klíně.“

Punky se zlehka rozesmál: „Sid je krysa.“

„Krysa?“ vypískla překvapeně slečna za pultem. „Ta ovšem do letadla nesmí. Pokud chcete cestovat s mazlíčkem, musíte si zarezervovat přepravní klec tři dny dopředu.“

„Tři dny?! Ale já nemůžu čekat tři dny.“

„A to ještě nemluvím o době jako budete čekat na prohlídku a očkování od veterináře,“ dodala pohotově mulatka.

„Jako, že ho tu mám nechat? Sida? To já ale… Side… Brácho, vole, ale já tam vážně musim.“

Punky se na chvíli zadíval do blba.

„Tak tedy jednu letenku, pane? Za vámi čekají další cestující.“

„Dej to sem, já už to nějak vymyslím.“

Z počítače vyjela letenka.

„Bude to 46 700 pesos. Ještě vás požádám o zavazadla. Platit budete kartou nebo hotově?“

„Hotově,“ řekl Punky a sáhl do koše na zádech. Nejdřív na pult vyndal Sida a pak ruličku peněz. Sid okamžitě vyrazil po rukávu na Punkyho rameno. Ten odpočítal 47 tisíc, znovu je hodil na pult a řekl: „To je dobrý.“

Pak slečně podal koš.