Ty a slunce

 V ochromující záři slunce,

do své myšlenkové studnice

zvědavě i pokradmu hledím,

avšak ničeho nenacházím.

Kde je fantazie barevná

a kde je iluze omamná?

Moje fantazie o světě,

i tajné sny o ideálu,

spolu i s plány o odvetě,

náhle zmizely v nenávratnu.

Vzpomínky na minulost,

jako vybledlé fotky,

každá nedokonalost,

znatelná jako roky.

Existuje jen Ty a slunce,

nebot' každá života unce,

utíká mi mezi prsty dál,

kdo by se aspoň trochu nebál?

Ano, vím, vždyt' slunce je jisté,

bude na obloze klenuté

svítit dál a stejně i v zimě,

v době, kdy bude dávno po mně.

Jenže nevypočitatelný,

jako život si Ty, můj milý.

Nechám se horkým sluncem zabít,

ale dál budu o Tobě snít,

nic jiného ani nemůžu chtít...