Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLáska za časů emancipace
Autor
Max Hutar
Plukovník byl křehký člověk. Narodil se do krejčovské rodiny a dětství strávil hrami v záhybech saténu - ještě dlouhá léta mu to dávalo zajímavé impulsy k přemýšlení, když se díval v noci na oblohu - svého druhu kvalitní brokát.
Rád dělal vojenská cvičení v noci - tehldy vzácně jedině se stávalo, že měl pocit, jako by na světě nebyli žádní civilisté. V noci byl klid na válku. Jeho vojáci se hodinu před půlnocí shromažďovali na vyšlapaném execíráku, někteří drželi pochodně, jiní zívali. V noci nebylo samozřejmé spatřit vojákovu tvář, o to víc potěšila. Plukovník přecházel kolem řady a počítal své khaki ovečky, jestli se někdo nezašíval v kasárnách. Ale prohlížel jim tváře ještě z jiného důvodu - hledal přísným pohledem ženy.
Totiž žena na cvičišti - to byl problém. Ono stačilo už potkat nějakou ženu na vycházce, aby pocítil plukovník obrovskou vlnu nevole, ale žena v bagančatech, s flintou, s helmou... A hle, skutečně tu taková najednou je.
Co na to plukovník?
* * *
Má drahá, máte utrum, tudy cesta nevede. Dívejte se mi do očí, když s vámi mluvím! Ne, nedovolím vám ani tuto poslední radost, která vás zavedla až sem... No vidíte, vojíne, že to jde. Tak je to správně a my se dohodneme. Desátníku, přineste mi stoličku, vojáci, pohov. Má drahá, nebude vám vadit, když si zapálím doutník? - Znamenitě.
Ale rád, moc rád bych viděl vaše bojové dovednosti - vy určitě také hoříte touhou se předvést, jak si umíte hrát na muže. Na střeše důstojnického kasina jsou tři větrní kohouti. Sestřelte mi je. Ano, ten entusiasmus pro plnění rozkazů! Z vás by byl dobrý voják, slečno. Vy ničíte nepřítele.
Pojďme se podívat, kam ti kohouti dopadli. Můžu vám je hodit do křovisek z ostnatého drátu, a pak se k vám při jejich získávání zpět, jestli dovolíte, připojit... Majore, vyvenčete dnes čeládku za mne. Slečno, i s tou puškou máte ladný krok. Nechte tu ty zbraně, chci tu chůzi vidět lépe. Jde vám to krásně. Vezměte to přes magacín a řekněte zásobovači, že vám má pro mě dát to schované portské. Přineste mi ho do kanceláře, já mezitím připravím látky a šití a dáme se do práce. Přece nechcete stále pobíhat jenom v té ušmudlané uniformě, má drahá.
Mě neoblafnete.
6 názorů
alcap on e
28. 01. 2014T