Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýhledově
09. 09. 2011
6
7
995
Autor
orbital
Jsme letící labutě,
jež neustále mávají křídly
na rozloučenou.
Padá osamělé peří,
bílé chomáče nedají nebi spát
a starost vrývá báni vrásky
do modravé tváře.
Snad nalezneme jezero bez konce,
snad (u)staneme na jeho tenké hladině,
snad nás nesmetou zpěněné vlny,
snad…
(Po)chopme se…
jako poklidný pokoj,
vystlaný i pro těžké časy,
jako vřelý (s)rub,
odolný (pod)zimním plískanicím.
7 názorů
snad ano Diano :) děkuju za zastavení. poslední sloku si přeju nejvíc :)
to je skvělé Honzyku! líbí se mi, jak jsi to popsal. nejvíce mě pobavil "vyjemnelej ulet", celkem to sedí :D taky nevím, proč to moc lidí nečte, ale tím se nezatěžuju... sem rád, že se na to podíváte alespoň vy a sem tam i někdo jiný :D
tyjo, to je moc dobry, ze sem lidi nelezou ? Hned hodim avi.,..nadejny ja rad, a primer k labutim lahodi mymu voku, ne ze ne!--** hezky prehledne napsany, vyjemnelej ulet....