překvapení s Monikou

na silnici zahozené rukavice,

ještě od šmíru.

ve škarpě pohozené drobnosti jako bota, třináctka klíč, ponožka, tepláky, potítko.

ve větvích smrčku se pohupuje košile a kalhoty hned pod tím koukají z vysoké ostré trávy.

vůz označený vystražným trojúhelníkem, s otevřenou kapotou, z motoru ještě stoupá pára(jen opravdu lehce, proti světlu viditelná).

z lesa se ozývá.
 

přemýšlím, kdo tu nechal otevřené opravované vozidlo.

opřel jsem bycikl o zpocený asfalt, stojánek mám zlomený už dlouho.

překračuji ostružiní za rygolem a odháním letní mušky, strhávám pavučinku mezi mladými kmínky břízek ve výši obličeje.

vydávám se do lesa šmírovat.

hnedle jsem zakopl o bedlu, která čumí z trávy.

támhle za tím roštím vykukují nohy.

jen kostnatý nohy od kolen, u kotníku schrnutý modrý, špinavý montérky.

montér bude zpocenej, tedy to si myslím, podle toho, jak na něm ta mladičká sportovkyně s čelenkou hopsá, vlasy špinavě blond kudrdlinkatý, cvičme v rytme,

hlavu v záklonu, rukama si mne do špičky tvarovaný kozičky, šusťákovou mikinku rozepnutou, bradavky k nebi, oči zavřený, záda v luk prohnutý.

stále nevidím jeho.

přestává mě zajímat ona a pomalu se snažím v podřepu zjistit jeho výraz.

odhrnu větvičku tisu těsně u země a čumim z metru na Moniku z pětky ze čtvrtýho patra našeho činžáku!

že je blázen do motorů jsem věděl, ale že má ptáka...