Neznalost neomlouvá

T*

Něco mi uteklo? Zapátrám...

:-) *

D: Povídky nejsou próza? :-) Možná to ale sepíšu celý, bylo toho tam totiž víc...

*

To, já jsem se porvala s doktorkou o dítě na popáleninách. Doslovně. Ona myslela, že si ho tam nechají na hospitalizaci ( prázdná lůžka, na praxi sestřičky, které neměli, co dělat...běžná spálenina tehdy dvouletého? syna). Uložili ho na postel do skleněné kóje za mé nepřítomnosti, úraz se mu stal s někým jiným - ten někdo ho tam do nemocnice dovezl. Když jsem dorazila do nemocnice, musela jsem proniknout (to byla fuška!) až k synovi, poté ho vzít do náručí a říci, to dítě je moje, není v ohrožení života a my jdeme domů. Zavolali též na mne zřízence (ti si netroufli mi ho tahat z náručí), doktorka mi dítě rvala z rukou, musela jsem ji inzultovat atd...hysterie ze všech stran. Navíc večer. Jeho dětský lékař mne (tajně) za to pak druhý den pochválil, mimo jiné mi řekl, že by byl celou noc přivázaný, aby si neškrábal obvaz atd...prostě měl by trauma do smrti kvůli ničemu!!!Jinak já oceňuji úžasnou práci na oddělení popálenin, zachraňují životy...aby nedošlo k omylu, ale zde to skutečně bylo zbytečné, navíc bez mého souhlasu, kdy já tam nebyla. Totiž té doktorce už pak šlo o to, kdo z koho. Zrovna tak jsem nedovolila píchnout dceři ucho, které ji bolelo (v hluboké totalitě jsem si dovolila hodně!!!)Dal mi antibiotikum po scénách, ale já jí ho odvážně nedávala a když jsem šly na kontrolu, pravil, že je vyléčená. neměla jsem odvahu mu říct, čím je vyléčená? vždyť nic neužívala.. Znamenalo, že neměla tehdy zánět, jen nějaké nachlazení, a měla by bývala zbytečnou jizvu po propíchnutí ucha. Tím by ji ucho zlobilo nadosmrti: další píchání, na stáří hluchota nebo pískot..atd.. nikdo není všemocný, v každé profesi jsou dobří, lepší a špatní, omylní. Takže lékař je jen člověk. jako já, ty, kdokoliv. Operatéři jsou extra zruční. Ale též někteří ne...atd...

Ten tvůj boj proti kapačce je napsaný snad ještě líp, než ta básnička. Proč nezkusíš taky prózu? :-)*

Už jsem se porval kvůli kapačce, se kterou jsem nesouhlasil. Měl jsem totiž pouze votřes mozku a voni mi nedokázali vysvětlit, k čemu by to vlastně mělo bejt dobrý. Prohrál jsem a voni mě strašlivě svázali. Maj' na to takový silný řemeny, asi takový, jakejma se lidi přivazujou na prkno při popravě gilotinou. Stejně jsem se jim z toho dostal a kapačku jsem si teatrálně vyškub'. Pak už naštěstí dali pokoj. Přiznávám, že vo život jsem se zatim nepral. To bych asi projel, maj' totiž přesilu..

Asis ses nerval s primářem o život. Přeji ti, abys nemusel. Jednou budeš.